V Krkonoších

30. června 2017 v 17:58 | Žolanda |  Cestuji
Je to už nějaký ten pátek, co jsem byla se školou v Krkonoších na několika dením výletu. Bylo to fajn, co se týče krajiny.. je tu skutečně nádherně. Skvěle nám vyšlo počasí a výhledy do dálek byly skutečně překrásné. Co se týče ale školního výletu, tak to bylo horší.. byla bych schopná každou kytku fotit klidně půl hodiny.. my jsme se ale museli jak šílenci řítit stále kupředu, aby jsme stihli být v sedm na večeři, proč pro boha.. času je spousta.. tma je až v devět a jídlo se dá přihřát.


Krásná příroda...




Všude louky plné kytek.. člověk nevěděl kam dřív s očima.





A ještě nádhernější západy slunce.. Byla zde malá vyhlídka, kde byl tento nádherný západ vidět, když človk hleděl do dáli a když koukal před sebe pod vyhlídku, byl tam palouček.. hustý porost borůvčí, občas nějaký smrček a dokonce jsme zde viděli několik zajíců a i pást se hcvíli jednu srnku.. jako z pohádky ;)







A zde Sněžka.. těsně pod vrcholem.. všichni vyčerpaní, protože bylo strašné horko.. také když jsme se pak vrátili na penzion, všichni jsme měli spálená záda.


Ale stálo to za to.. krásné výhledy.. no a na nejvyšší horu České republiky by se asi správný Čech také měl aspoň jednou za život vyškrábat.

 

Pražská pastvina a Zátoka nosatých opic

20. června 2017 v 17:30 | Žolanda |  Cestuji
Bude to asi týden, co jsem s fajn lidičkami byla tábořit na Pražské pastvině.. buřtíky, maso, brambory udělané v popelu a nějaké to jablíčko k zakousnutí.. velké množství hudby na všemožné nástroje, u některých ani nevím jméno.. například taková ta dřevěná trubka, jak je v reklamě na airwaves :D Trochu alkoholu jsme měli sebou taky, ale vše pod kontrolou.. vážně.. nejsem ten typ, co se opijí, ale občas si loknu, když někdo nabídne.


Hvězdy svítily nad námi.. tak krásně.. tak krásně.. červenooranžové jiskry z ohníčku létali k nebi a osvětlovali temnou noc jako světlušky. Hluboké ticho jen občas nějaký ptáček či kobylka v trávě a my... měsíc začal vycházet nad Prahou a svítil červenými odlesky a lehce osvětloval blízké mraky. Noc je tak krásná. Teď k pastvině...

Nikdy se toho nevzdám

19. června 2017 v 18:42 | Žolanda |  Téma týdne
Je to už nějaký ten pátek, co jsem sem na blog nenapsala ani čárku.. v mém životě se toho totiž tolik událo, že jsem skutečně neměla čas, a když jsem nějaký měla, akorát jsem se zhroutila do postele a spala. Naposledy jsem psala o Jarním Arachne, které mě seznámilo s lidmi, kteří jsou mi blízcí svými názory a postoji na svět kolem, zkrátka jsem našla lidi, se kterými si mám co říci, které znám momentálně některé několik měsícůa jiné jen pár týdnů či pár dní a stejně vím, že o tyhle lidičky nikdy nechci přijít a že vždy budou patřit mezi mé přátele.. aspoň doufám.

Po Jarním Arachne jsem začala chodit na biologický kroužek, kde jsem již některé znala z Arachne a spoustu dalších zajímavých lidiček jsem poznala. Jela jsem s nimi také například na biologický výlet do Sedlce. Mezi tím jsem se učila, protože se blížil konec školního roku a já jsem měla, co vylepšovat.. stejně nakonec některé známky zůstaly na čtyřkách.
 


Arachne

23. dubna 2017 v 13:31 | Žolanda
Je to už týden, co jsem byla na několikadenním výletě, který pořádá každoročně Karlova Univerzita. Na tomto výletě se sejdou všichni lidé, kteří milují přírodu.. doslova a do písmene a jedou na "Jarní Arachne".

Dlouho jsem se trápila, protože jsem myslela, že jsem se úplně pomátla, když neznám různé značky oblečení, nejezdím každý týden do centra Prahy a nekupuji tam předražené kraviny, které mě časem omrzí. Skutečně jsem si začínala myslet, že je možná chyba ve mně, že oni jsou "normální" a já jsem cvok.

Už dlouhou dobu vím, že se chci zaměřit na přírodu, a tak jsem se rozhodla, že pojedu na Arachne. Strašně moc jsem doufala, že zde najdu někoho, kdo bude "normální" podle mě, zkrátka normální, tak jak já si to představuji. Když se výlet začal blížit, začala jsem mít strach, co když ani tady nenajdu nikoho "normálního". Nastal Den D.

Mech, oheň, rostlinka

12. března 2017 v 19:38 | Žolanda |  Fotím
Poslední dobou nemám moc času psát články, a tak jsem tu aspoň s několika fotkami, protože ty stačí jen vložit a je to.. občas pár úprav, ale jinak nic víc, takže mi to nezabere tolik času, jako článek, který by měl dávat smysl a měl by čtenáře zaujmout.

Mech jsem fotila už mnohokrát, ale stejně vždy objevím v lese nějaký, který je prostě nádherný a musím si ho vyfotit.. a tentokrát z toho vznikla tato fotka


Další fotečka je z jiného dne.. je to první jarní ohýnek, který jsem rozdělala u vody.. strašně mi přes zimu chyběl.. konečně jsem mohla něco pálit.. miluji oheň a i vodu, což asi moc nedává smysl.. vždyť to jsou opaky v určitém smyslu.. no to je jedno.. zkrátka první jarní ohýnek, když jsem byla s tátou chytat ryby.. musím uznat, že když se teď na fotku tak dívám.. moc se mi nelíbí.. zkrátka oheň ve skutečnosti byl mnohem hezčí.. budu ráda za nějaké rády, jestli s tím máte nějaké zkušenosti.. jak na oheň :D
Zajímavé také je, že cigarety mi děsně smrdí, ale vůně ohně je pro mě ráj.. zkrátka cítím dřevo.. přírodu.. je to krása.. pokud tedy zrovna nemám nos plný kouře a neslzí mi oči :D


Na závěr ještě jedna suchá kytička, protože tady unás se probouzí jaro letos dost pomalu a neni ještě žádné listí.. jen samé sněženky :D a tak jsem vyfotila toto.. i když je suchá stejně je krásná ;) Co je hnědé, nemusí být vždy smradlavé h... ale někdy to může být takováto krásná rostlinečka ;)


Happy birthday Alex <3

12. února 2017 v 13:09 | Žolanda |  Pravda
Už je to třetí rok, co se ptám, proč musel zemřít, proč zrovna on? Proč nezemřel místo něj nějaký zloděj či politik.. proč on? To není správné. Dnes mu mohlo být čtyřicet devět let. Mohl mít manželku, která by mu uvařilo k narozeninám jeho nejoblíbenější jídlo. Mohl mít děti, kterým by se v očích zračila nevinnost, které by mu daly sice jen drobné dárečky.. něco vymodelovaného či nějaký nakreslený obrázek, přesto on by věděl, že je to to nejkrásnější, co mohl dostat. Mohl si užívat života, přírody či třeba napsat knihu.. vše však skončilo úplně jinak. Možná kdyby žil nebyla bych taková jaká teď sem, možná bych byla úplně jiná, jsem za to velmi vděčná, přesto ale neměl umírat. Každý kdo měl tu čest poznat Alexe měl velké štěstí. On totiž všem změnil život.. k lepšímu.. možná zemřel kvůli tomu, že já či někdo jiný komu změnil život tak jako mě má změnit svět, který on by třeba změnit nedokázal, jinak tomu fakt nerozumím.. proč musel zemřít, on si to nezasloužil.. už tři roky nad tím přemýšlím a nemohu na to přijít.


Ukázal mi, že papouškovat názory umí každý, ale udělat si svůj vlastní názor už dá trochu námahy, ale stojí to za to, protože se člověk postaví na svoje nohy. Jde si svou nevyšlapanou cestou, jde cestou, na níž je svobodný, i když ho všichni ostatní chtějí o tuto svobodu obrat a snaží se ji, co nejvíce omezit.. on však vím.. já vím, že mě však nejde spoutat.. mohou mě přikovat, zavřít.. já však budu stále svobodná.. moje duše, mysl se bude vznášet nad vším tím utrpením a stejně si bude trvat na svém.

Jsem mu strašně moc vděčná za to kým jsem.. sice mi to působí mnoho bolesti.. někteří mě nenávidí, někteří mě ignorují.. vidím kolem sebe všechnu tu faleš a nenávist.. díky němu jsem procitla.. bolí to.. ale stejně mu jsem za to vděčná.
Možná si říkáte, že plácám úplné hlouposti, že se zbytečně ubíjím.. ale není to tak.
Nyní mě napadá, že možná umřel, proto že dříve nebyl facebook.. youtube.. blog.. nic.. nebyl způsob jak lidem ukázat pravdu.. co nejvíce lidem.. a tak umřel, abych já se o něm dočetla a možná zěnila svět za něj.. jinak už vážně nevím proč.. on si prostě smrt nezasloužil.. on ne.

Všechno nejlepší Alexi <3


Nutrie útočí

9. února 2017 v 16:56 | Žolanda |  Fotím
Hej ty skrčku proč na mě tak koukáš.. pojď blíž.. prosím.. ať si tě můžu pohladit.. no tak.. nenech se přemlouvat.


Nezdá se vám, že je vás nějak hodně.. co tady všichni děláte proboha?
Mami, mami koukej na toho zrzka a nebo ten stříbrnej.. nejsou nějaký až moc vyžraný?


A teď si představte, že by měl místo rohlíku v zubech váš prst.. au.. s tímhle tvorečkem bych do bitky nešla.. nic by ze mě nezbylo..


Hele nezdá se ti, že si až moc drzej.. co koukáš.. dávej bacha, ať mi neušpiníš objektiv jo.. díky.. budu ti fakt vděčná..


Já ti ten rohlík prostě nedám.. máš smůlu.. budeš muset kousat hezky předemnou, abych si tě mohla pěkně vyfotit.. tak chvíli stůj.. nehýbat a SÝR..


Božíčku ten pes je fakt blb.. všechny mi je vyplašil.. neuvěříte.. ten hlupák tam ještě skočil a propadl se do ledu.. málem se utopil.. naštěstí se mu podařilo vylést a panička s ním hned jela domů.. do tepla


Co na něj koukáte takhle z dálky.. se mu smějete z dálky, jak se topí co?


Tak jo tohle byla trochu humoru, ale ve skutečnosti to moc švanda nebyla.. ten pes se tam fakt málem utopil.. panička úplně pitomá.. a taťka málem musel do ledový vody pro toho ubožáka, protože jinak bych tam hupla já, což by nedopustil.. no a ty nutrie.. ty byly fakt děsně drzí.. jedna mi žrala mikinu.. druhá kaničku.. třetí rohlík, co jsem měla v ruce a přitom všem jsem se je snažila vyfotit.. fakt bezva
I přesto všechno to bylo fajn... prostě zvířata.. jsou krásný.. sladký.. nevinný.. dokonalý.. každá vteřina s nimi je super ;)

Mnich

7. února 2017 v 17:18 | Žolanda |  Koukám se
Jsem tu opět s dalším filmem. I tento film jsem viděla díky Panu P. K. Viděla jsem ho poprvé asi před rokem, ale až nyní se mi ho podařilo stáhnout z ulož.to, kde před tím nebyl ani nikde jinde.. hned jak jsem ho tam spatřila, tak jsem ho stáhla. Film jsem viděla před dlouhou dobou, a tak jsem se bála, že když ho nyní uvidím, že se mi nebude líbit.. třeba jsem se změnila.. moje názory se změnily a film se mi nebude líbit.. naštěstí mé obavy byly zbytečné. Film se mi děsné líbí. Je velmi napínavý. Líbí se mi každý záběr kamery. Stručně řečeno je to o mnichovi, který poznal vlastně náhodou, co je to sex.. slast.. a poté sešel z cesty.. z cesty k Bohu a začal hřešit. Nedivím se, vždyť podle mě když člověk tyto věci pozná, už se jich nemůže vzdát. Zkrátka některé věci jsou silnější než člověk a nejde je ovládnout.. pudy.. zvláště, když u některých lidí jsou skutečně silné, což u tohoto jistě byli, a proto když poznal slast nedokázal jí odolat a podlehl.. možná by však podlehl každý.

V mnoha filmech, které jsem viděla si utahují z křesťanů z církve.. je to výsměch a podobně.. když bych měla uvést příklad, nejlepší budou Simpsonovi.. Bart se má modlit před jídlem a řekne (budu trochu parafrázovat, nevím, jak je to tam přesně řečeno, už je to přeci jenom nějakou dobu, co jsem to slyšela naposledy): "Milý Bože, vše jsme si sami vydělali, sami uvařili, nemáme ti zač děkovat."

A hrůza vaše...

4. února 2017 v 12:55 | Žolanda |  Píši
Je to nějakou dobu, co jsem viděla nové díly seriálu Sherlock.. myslím, že nemusím vysvětlovat o čem tento seriál je.. zná ho každý.. v posledním dílu čtvrté série se na scéně objeví hlavní záporák Moriarty za doprovodu písničky I want to break free.. od té doby jsem písničku slyšela snad stokrát.. o tom ale mluvit nechci.. Moriarty se poté baví s Sherlockoví bratrem Mycroftem.. a zmíní, že když byl malý tak napsal povídku s Ježíškem.. "Byl to tak trochu krvák" říká.. což mě.. nevím proč inspirovalo k tomuto.. je to naprosto šílený text, který vůbec netuším, jak mě napadl a už tuplem netuším, proč ho zde zveřejňuji.. přesto všechno se omlouvám dopředu těm, kteří budou následující text číst a mají bujnou představivost, že se jim možná udělá blbě.. také se omlouvám těm, kteří věří v Boha.. protože vám se tento text asi také nebude zamlouvat.
Ještě bych chtěla zmínit, proč jsem článek nazvala "A hrůza vaše...".. i zde jsem se nechala inspirovat.. Tyto tři slova jsou vyslovena ve filmu Nespoutaný Django (o tomto filmu jsem již na blogu psala odkaz zde).. kdy jeden šílenec má v plánu bičovat jednu ubohou černošku za to, že rozbila vajíčka.. předtím než má v plánu začít s bičováním jí čte Bibli a zde jsou tato slova.. myslím, že tento název se dokonale hodí k textu.
Následující text.. bych nazvala jako pomatení mých smyslů.. ze kterého jsem se musela vypsat.

Rozhovor s Gabrielem aneb jak jde život

2. února 2017 v 18:04 | Žolanda |  Píši
Je to nějakou dobu, co jsme psali ve škole slohovku a opět se mi povedla.. tedy aspoň podle mého názoru a názoru vyučujícího.. tématem bylo napsat rozhovor s postavou z knihy, kterou jsme četli.. já jsem si vybrala Gabriela s knihy Člověk Gabriel.. knihu napsala Kateřina Dubská a moc se mi líbila.. je to už nějakou dobu, co jsem knihu četla a napsala o ní na blog.. zde je odkaz.
Nyní zde chci zveřejnit tu slohovku, ale v rozhovoru jsou prozrazeny mnohé věci z knihy, takže jestli si jí chcete přečíst a nechcete vědět, jak končí, nečtěte dál. ;)
Původně jsem měla v plánu doma ještě rozhovor rozepsat, protože ve škole jsem na to měla omezené množství času, ale bohužel na to nemám čas.. takže zde je zkrátka to co mám na papíře a ne jen v představách nenapsané.

ROZHOVOR S GABRIELEM ANEB JAK JDE ŽIVOT
Redaktor: Vážení posluchači, dnes jsem si pro vás připravil rozhovor s člověkem, kterého si nesmírně vážím, je jím Gabriel. Dnes ráno dlouho pršelo. Po nějaké době se mraky konečně začaly rozestupovat a objevila se duha. Nevím jak, ale podvědomí mi napovídalo, že mám jít přímo k ní, přímo za nosem. Zanedlouho jsem našel její konec, po kterém jsem vystupoval do nebe. Bylo zde mnoho lidí, ale já jsem si vybral právě Gabriela a brzy, doufám, pochopíte proč. Proto hned položím první otázku. Dobrý den, mohl byste vy sám něco bližšího říci o sobě?

Další články


Kam dál