Opět Pražská pastvina

12. září 2017 v 17:38 | Žolanda |  Cestuji
O víkendu bylo překrásné počasí.. tedy hlavně v sobotu.. a tak jsme se s rodinkou vydali na malý výlet. Já už toto nádherné místečko znám a rodiče ho chtěli poznat také, a tak jsme se sem vypravili.. opekli si buřtíky, já něco málo nafotila a rodiče se seznámili s mým skvělým kamarádem Koštířem, který vše, co se týká oveček a koziček, zařizuje.. a pracuje zde i za největšího vedra.. zkrátka ho to baví a věnuje tomu hodně času.
Možná si někteří toto místo pamatujete... Pražská pastvina
Jestli ne možná si vzpomenete, zde odkaz na minulý článek s fotečkami.

 

Fotka/Obraz

8. září 2017 v 16:26 | Žolanda |  Moje myšlení
Před nějakou dobou jsem dostala velice zajímavý úkol, který mě nutí napsat nyní pár slov. Zněl přibližně takto. Najdi si nějaké klidné místo.. zapamatuj si ho.. třeba nějaký výhled do krajiny a pak ho vyfoť. Následně zavolej někomu z rodiny či kamarádovi a výhled mu popiš.

Našla jsem si krásné místo uprostřed louky.. uprostřed stráně, kde byl krásný výhled na malou vesnici, po pravici i levici malé lesíky.. spousta květin, ptáků.. slyšet bylo bzučení a cvrkání hmyzu atd. Když jsem si místo ukládala do mysli, prohlížela jsem si pečlivě vše kolem sebe.. každý lístek, každou květinu.. zaposlouchala jsem se a slyšela tolik zvuků.. káně letící na nebi.. hleděla jsem na oblaka jak se přeskupují a za nimi krásný modrý podklad.. slunce již lehce zapadalo za les.. krása.. pak jsem vzala mobil a cvak. Koukla jsem na fotku a uvědomila si, že na fotce není ani polovina toho, co bylo kolem mě. Uvědomila jsem si, že kdybych si krajinu jen narychlo vyfotila a šla domů, vlastně bych tu krajinu vůbec nepoznala celou.. řekla bych viděla jsem pěknou krajinu, podívej tady máš fotku, pokochej se. Ale tím že jsem se zastavila, udělala si čas.. koukala kolem sebe, naslouchala všem zvukům, teprve jsem přírodu na tomto místě poznala a mohu říci, že byla naprosto úchvatná, že to slovy popsat nejde a na fotku nelze zaznamenat.

Když jsem se pak snažila vše kolem sebe popsat slovy kamarádovi na mobilu, zjistila jsem, že to taky nejde. Nelze popsat všechny zvuky, nelze přesně popsat vůně, které cítíte, nelze přesně popsat tvar mraků atd. Zkrátka ať děláte, co děláte, nikdy nemůžete krajinu, ve které jste strávili delší chvíli někomu ukázat, popsat, tak aby ji viděl, cítil, slyšel v myšlenkách stejně jako vy. Když krajinu opustíte navždy zůstane, jen vzpomínka a i ta časem vyprchá.. fotka není úplná, slovní popis taky ne. Člověk by musel nafotit, to co nejde popsat slovy.. popsat to, co nejde vyfotit.. a ještě k tomu by všechny vůně musel zavřít do zkumavky.. což skutečně nejde a ještě nahrát všechny zvuky a i tak by to bylo málo, protože by to bylo útržkovité a nikdy netvořilo celiství dojem. Uvědomila jsem si, že všechna místa, která navštívím si musím, co nejdůkladněji zapamatovat, protože to je jediná možnost. Člověk si ale také uvědomí, že za pár okamžiků už si tolik detailů nepamatuje, že se obraz rozostřuje atd. Bylo mi to až líto, ale nelze s tím nic dělat.


Svíčka - báseň

3. září 2017 v 11:41 | Žolanda |  Píši
Ohýnek malý hoří jasně,
bojuje o život - marně.
Uhasíná pomaličku, tiše,
když náhle zcela se tmou splyne.
Úzkost vplouvá do mé duše,
chce se mi křičet: "Teď ne!"
"Prosím Bože ochraňuj ji,
nech ji tu ještě na zemi."
Prosím Bože neber mi ji,
hodnou babičku mojí.
Jsi má poslední naděje,
uprostřed temné závěje.
Srdce se rozpadá na střepy,
téměř nevidím přes slzy.
Brzy sem přiletí supi
a mou duši obklopí nekonečné mrazy.
"Proč si mi ji vzal,
proč si mi rozloučení nedopřál?
Zlobím se na tebe ó bože,
puká mi srdce,
kdo mi pomůže?
Ty ne!
Ona ne!"
Trpím a hledám bezpečí,
nacházím ho v náručí přírody.
Příroda mou bolest léčí,
zapomínám na den nehody.
Na tu osudnou noc,
kdy si mi ji vzal.
Volala o pomoc,
proč si nepřispěchal?
Mám strach ze smrti,
nevím, jestli mám dost odvahy.
Už mám všeho dosti,
a proto vzdávám všechny snahy.
Skáču.
Padám.
Pláču.

Umírám.

 


Kniha: Čarodějův učedník (Tahir Shah)

30. srpna 2017 v 17:28 | Žolanda |  Čtu

Přiznávám, stále nepatřím do skupinky lidí, která čte jednu knihu za druhou, ale nyní, když byly prázdniny, jsem si čas na knihu našla a rozhodně jsem neprohloupila. Tentokrát jsem se do knihy pustila na doporučení od maminky. Jako vždy když knihu zkouším, jestli má smysl ji číst nebo ne, jsem si přečetla prvních pár vět. To většinou bohatě stačí, abych knihu vrátila zpět na poličku a řekla si: "To si přečtu jindy." a myslela tím nikdy. Tato kniha však jako jedna z mála byla jiná. Přečetla jsem si pár vět. Hned mě vtáhla do děje a já musela číst dál a dál. Člověk by řekl, že aspoň na konci kapitoly si bude moci dát pauzu, ale naopak. Kapitola skončila a člověk byl nucen hned začít číst dál, protože byl zvědav, co bude následovat a jak vše dopadne. Kniha je psaná moc hezky. Ne vulgárně. Ne "staročeštinou", ale jazykem, který mi byl blízký. Kniha je psaná s lehkým humorem a nadhledem i v okamžicích, kdy jsou popisovány věci, ze kterých by se člověk obvykle zhroutil, ale zde jsou vylíčeny tak, že je berete za něco přirozeného, obyčejného. Zajímavé čtení.


Brdy - Plešivec

28. srpna 2017 v 17:28 | Žolanda |  Cestuji
Další trampování, které jsme podnikli, tentokrát jen s tátou, bylo na Plešivci. Autem jsme jeli do malé vesničky jménem Běštín, kde jsme auto nechali u jednoho starého, ale strašně hodného pána, který nám ho pohlídal. Bohužel zloději mohou být všude. Vydali jsme se po žluté na Plešivec najít starou trampskou boudu na přespání. Mysleli jsme, že to bude docela velký problém najít ji v lese, že je to jako hledání jehly v kupce sena, ale nebylo to tak strašné. Stačilo jít zkrátka po žluté a rozhlížet se kolem sebe, jestli někde nevede nějaká pěšinka a pak najednou několik pěšinek najdete, chvíli po nich jdete.. několik jich je vyšlapaných od zvířat, ale pak najdete tu, která skutečně vede k trampské boudě.



Bible aneb co si myslím o náboženství

26. srpna 2017 v 17:38 | Žolanda |  Čtu
Možná jste si všimli, že poslední dobou prožívám dosti hektické období, a proto jen občas napíšu pár řádek a většinou zveřejním hlavně fotky. Je to už nějaký ten měsíc, co jsem psala o Jarním Arachne, jak to bylo úžasné.

Velkou část prázdnin jsem strávila na chatě a pak jsem odjela směrem na sever naší republiky tentokrát na Letní Arachne. Miluju ty lidi, konečně mohu říct, že mám skutečné přátele, dříve jsem v podstatě ani nevěděla, co to slovo "Přátelství" znamená.. teď už to vím a jsem za to neskonale všem vděčná.. za to, že je mám a mohu s nimi trávit aspoň občas čas. O těchto lidech ale nyní psát nechci. Ještě před létem jsem byla ještě na jedné akci, kde jsem poznala též spoustu zajímavých lidí. Byla jsem v Bílých Karpatech. Nádherné místo. Ale ani o tomto nechci psát. Chci psát o náboženství, konkrétně o křesťanství. Dřív, kdo věřil v Boha, byl pro mě cvok, nechápala jsem to. Zkrátka jsem si představovala starého člověka s bílými vousy, jak sedí nad námi na mráčku a hraje si s námi jako s loutkami. Nechápala jsem, jak někdo může věřit v něco tak neuvěřitelně nepravděpodobného, jako byla právě tato moje dětská představa.

Tři dvory

24. srpna 2017 v 18:33 | Žolanda |  Cestuji
Je to už nějaký ten pátek, co jsem byla s rodinou tak trochu trampovat, jen na jednu noc, protože poté nám dojdou zásoby jídla :D a musí jet zpět. Tentokrát jsme chtěli přespávat u jednoho z labských ramen, kde by si táta zachytal ryby. Přijeli jsme na místo, načež nám bylo řečeno, že toto rameno je soukromé respektive ne přímo labské rameno, to patří státu, ale pozemek kolem něj. Soukromé vlastnictví v dnešní době už skutečně přesahuje všechny meze, s tímto jsme skutečně nepočítali. Zeptali jsme se tedy místních, kam bychom mohli jet a ty nás poslali do blízké vesničky Tři dvory, kde je několik rybníčků. Na místě jsme nevěděli, kde se přesně rybníky nachází, a tak jsme jednoduše zkusili zatočit do leva. Narazili jsme na opuštěné rozpadající se koupaliště, kde byla docela dost čistá voda, protože to byla již velmi stará pískovna. Pár lidí se zde koupalo a několik rybářů zde chytalo ryby. Koupaliště krásné, ale na nás trochu moc lidí, když jsme chtěli stanovat, což myslím není tak úplně povolený, kromě pitomých kempů, kde je randál a děsně lidí. Podle GPS měla být o kousek dál ještě jedna vodní plocha a tak jsme se vydali tam.


Pole.. občas nějaký rybník kolem, kterého rostly stromy.


V Krkonoších

30. června 2017 v 17:58 | Žolanda |  Cestuji
Je to už nějaký ten pátek, co jsem byla se školou v Krkonoších na několika dením výletu. Bylo to fajn, co se týče krajiny.. je tu skutečně nádherně. Skvěle nám vyšlo počasí a výhledy do dálek byly skutečně překrásné. Co se týče ale školního výletu, tak to bylo horší.. byla bych schopná každou kytku fotit klidně půl hodiny.. my jsme se ale museli jak šílenci řítit stále kupředu, aby jsme stihli být v sedm na večeři, proč pro boha.. času je spousta.. tma je až v devět a jídlo se dá přihřát.


Pražská pastvina a Zátoka nosatých opic

20. června 2017 v 17:30 | Žolanda |  Cestuji
Bude to asi týden, co jsem s fajn lidičkami byla tábořit na Pražské pastvině.. buřtíky, maso, brambory udělané v popelu a nějaké to jablíčko k zakousnutí.. velké množství hudby na všemožné nástroje, u některých ani nevím jméno.. například taková ta dřevěná trubka, jak je v reklamě na airwaves :D Trochu alkoholu jsme měli sebou taky, ale vše pod kontrolou.. vážně.. nejsem ten typ, co se opijí, ale občas si loknu, když někdo nabídne.


Hvězdy svítily nad námi.. tak krásně.. tak krásně.. červenooranžové jiskry z ohníčku létali k nebi a osvětlovali temnou noc jako světlušky. Hluboké ticho jen občas nějaký ptáček či kobylka v trávě a my... měsíc začal vycházet nad Prahou a svítil červenými odlesky a lehce osvětloval blízké mraky. Noc je tak krásná. Teď k pastvině...

Nikdy se toho nevzdám

19. června 2017 v 18:42 | Žolanda |  Téma týdne
Je to už nějaký ten pátek, co jsem sem na blog nenapsala ani čárku.. v mém životě se toho totiž tolik událo, že jsem skutečně neměla čas, a když jsem nějaký měla, akorát jsem se zhroutila do postele a spala. Naposledy jsem psala o Jarním Arachne, které mě seznámilo s lidmi, kteří jsou mi blízcí svými názory a postoji na svět kolem, zkrátka jsem našla lidi, se kterými si mám co říci, které znám momentálně některé několik měsícůa jiné jen pár týdnů či pár dní a stejně vím, že o tyhle lidičky nikdy nechci přijít a že vždy budou patřit mezi mé přátele.. aspoň doufám.

Po Jarním Arachne jsem začala chodit na biologický kroužek, kde jsem již některé znala z Arachne a spoustu dalších zajímavých lidiček jsem poznala. Jela jsem s nimi také například na biologický výlet do Sedlce. Mezi tím jsem se učila, protože se blížil konec školního roku a já jsem měla, co vylepšovat.. stejně nakonec některé známky zůstaly na čtyřkách.

Další články


Kam dál