Zbav se svých miláčků

Neděle v 19:23 | Žolanda |  Koukám se
Tento film mě velmi zaujal… viděla jsem ho díky Panu P. K., před několika dny a poté ještě jednou s českým dabingem doma s rodinou, ale to už nebylo ono, originál byl lepší. Nechápala jsem proč Pan P. K. pouští filmy s titulky a ne s dabingem, když je to jednoduší, člověk nemusí číst. Když jsem viděla, ale následně jen o pár hodin později film s dabingem pochopila jsem. Titulky mají přesnější překlad. Mluvené slovo je již poupravené, zřejmě proto aby se lépe hercům lépe vyslovovalo a tím film ztrácí. Původní hlas jeho vlastní k herci lépe pasuje, částečně ho vystihuje a po zdabování toto vše zmizí. Na jednu stranu má dabing výhody, člověk může na půl spát jen vnímat řeč a mít zavřené oči, na druhou stranu těžko říci, jestli se vyplatí přijít o tolik podstatných věcí, který film dodělávají.. možná je lepší trocha námahy a číst, více se soustředit, za to si film užít v jeho plné kráse.

Nyní přesněji k filmu. Nehodlám psát rozsáhlý text, kde budu "škemrat", aby jste se na film podívali. Jinak řečeno recenzi ode mě nečekejte, budu se vyjadřovat k jednotlivým scénám filmu, a proto nečtěte dále, pokud nechcete vědět, o čem film přesně je. Zkrátka film je skvělý aspoň pro mě a tím recenze končí, jestli se na něj podíváte či ne, to je již na vás, já ho však vřele doporučuji.

PS.: Hlavní postavou je zde "Harry Poser".
 

Blízko kapek

2. prosince 2016 v 18:44 | Žolanda |  Fotím
Po nějaké době jsem tu opět s příspěvkem na svůj blog.. tento týden byl velmi náročný.. ale teď večer jsem posbírala ještě zbytek sil a upravila pár fotek z rodinného výletu.. udělali jsme si ohníček a upekli si buřtíky.. a já při tom nafotila pár snímků..

Tato rostlinka mě skutečně zaujala, absolutně netuším, co to je.. vypadá to trochu asi jako lišejník, ale rostlo to na zemi.. lišejníky podle mě rostou spíše na stromech či na skalách a tohle ještě k tomu rostlo celkem do výšky.


O víkendu v lese - podzim je tu!

17. listopadu 2016 v 20:27 | Žolanda |  Fotím
O víkendu jsme byli s rodinou v lese a já jsem se nyní dostala k tomu, abych je upravila a zveřejnila s pár řádky písmenek ;)

Vstoupím do lesa.. všude opadané listí.. hnědé, ale přesto naprosto úchvatné kapky vody a sluneční paprsky udělaly z mrtvých listů nádhernou podívanou.


 


Přelet nad kukaččím hnízdem

13. listopadu 2016 v 19:53 | Žolanda |  Koukám se
Už jsem opět nějakou tu dobu nenapsala nějaký ten článek a myslím, že nyní přišla ta správná chvíle. Tento film mě skutečně oslovil, a proto chci k němu říct pár slov.

Měli jsme hudební výchovu, ale občas se koukáme místo toho na nějaký film, tentokrát to byl film Přelet nad kukaččím hnízdem. Koukali jsme se na to s anglickými titulky, takže jsem někdy tomu trochu nerozuměla, ale i tak se musím pochválit.. dává mi to zabrat, ale zlepšuji se.. ve škole mám furt blbé známky, ale já ty pokroky vidím.. aspoň někdo. Film jsme ve škole nestihli dokoukat. Nevydržela jsem to, chtěla jsem znát konec, tak jsem ho stáhla na ulož.to.. a s celou rodinou jsme se na něj koukli.. v češtině.. takže se mi ujasnily některé věci, pak jsem ještě jednou viděla film ve škole, když jsme ho dokoukávali.. opět s titulky a čím dál více jsem si urovnávala myšlenky, co si vlastně o tomto filmu myslet. No a nyní konečně po nějaké době jsem snad schopná napsat, co si o tomto filmu myslím. Budu se vyjadřovat ke konkrétním věcem, takže jestli jste film neviděli a nechcete vědět, o čem je, dál již nečtěte a jen se řiďte mojí radou a podívejte se na něj, protože já myslím, že skutečně stojí za to. Je v něm pár věciček k zamyšlení. Konec je sice z určitého pohledu smutný, ale z jiného pohledu to zas tak špatně nedopadlo.

Celý film se odehrává v blázinci v optimistické náladě.. humor zde skutečně nechybí, ale konec ten zasáhne rozhodně každého.


Barvy kolem nás

22. října 2016 v 19:51 | Žolanda |  Fotím
Dnes jsem se po nějaké době opět dostala k fotoaparátu... ocitla jsem se v lese.. a fotila vše kolem sebe.. co upoutalo můj zrak... první mi přišla na oči červená. Ráda fotím houby a tato mochomůrka, je sice jedovatá, ale jinak je naprosto dokonalá.


Kara Sevda

16. října 2016 v 19:11 | Žolanda |  Koukám se
Jako vždy když jsem nemocná tak i teď se koukám na nějaký seriál. Tentokrát je to romantický seriál jménem Kara Sevda. Asi si budete myslet, že jsem blázen, ale tento seriál není ještě přeložený ani do angličtiny ani do češtiny, a proto se na něj musím koukat v originále čili v turečtině :D Na začátku jsem nerozuměla ani slovo, ale začala jsem si vypisovat slova, která jsem časem pochopila z toho, jak se osoby tvářily atd. A nyní jich znám už asi padesát.. bacha na mě jsem fakt dobrá :D

Tento příběh je něco podobného jako Romeo a Julie.. zkrátka dva zamilovaní, kteří nemohou být spolu. Protože by toto téma samo o sobě bylo nudné, je zde přidáno mnoho zápletek. Vše se odehrává v Istanbulu.. ve 21. století.. proto nechybí.. dramatické scény, kde hrozí, že se někdo z rozrušení vybourá v autě.. či na sebe při boji o ženckou míří zbraněmi.. bodají s noži atd. Zkrátka taková typická romantická blbost.. spousta dramatické hudby.. občas si dají pěstí atd. Zároveň ale také spousta slz a to nejen žen.. i muži pláčou, touží po svým milovaných.. a jsou dojati i z mnoha jiných příčin.. zkrátka se člověk nenudí.

Nová skupina

16. října 2016 v 15:12 | Žolanda |  Pravda
Je to jen několik hodin zpět, co jsem se rozohdla založit skupinu o Christopherovi Mccandelovi (Alexandr Supertremp). Jak již někteří víte tato osoba mi změnila život a já jí jsem za to vděčná. Na facebooku je několik skupin, kde jsou ti, kteří ho mají rádi, ale žádná v češtině, a tak jsem se rozhodla ji založit.

Jestli máte rádi tuto osůbku či se chcete o této osobě dozvědět něco víc.. neváhejte a přidejte se do této skupiny.. věřím, že se najde někdo i zde.. v naší malé zemičce, kdo má nebu bude mít Alexe stejně rád jako já. Tato osoba si to skutečně zaslouží.

Skupinu na facebooku teprve rozjiždím, ale nemálo informací o Alexovi najdete.. zde na mém blogu.
Něco málo o filmu najdete zde.
O knize jsou info zde.

No a jestli se vám líbí některé články jiné na mém blogu, můžete Sloní sen najít na facebooku zde.

Prosím přijdete se do skupiny.. vždyť je to jen několik kliků a mně tím uděláte vekou radost, protože budu vědět, že nejsem jediná komu na něm záleží a kdo ho obdivuje.

Těší mě.. Žolanda

15. října 2016 v 14:33 | Žolanda |  Fotím
Poslední dobou nemám moc času psát na blog.. každopádně nedávno jsem jeden článek napsala.. ovšem ne tak úplně na svůj blog, ale zaslala jsem ho do fotoklubu, kam již nějakou dobu patřím, kde ho během několika hodin zveřejnili. Měla jsem za úkol v něm odpovědět na několik málo otázek týkajících se focení:

1) Co tě na fotografování baví?
2) Co nejraději fotografuješ?
3) Máš nějaký vzor?
4) Tvé začátky - jak jsi se k fotografování vůbec dostal/a?

Neboj se být svůj

13. října 2016 v 9:18 | Žolanda |  Téma týdne
V dnešní době být svůj je téměř nadlidský úkol. Okolo člověka je tolik pomluv tolik vjemů, že pomalu člověk ani neví jaký je. Kolem mě je tolik osob, kteří říkají takhle ne.. to není správné.. sice jsem si myslela na začátku že je, ale oni vám to tak vnutí, že o tom začnete pochybovat.. pomalu si myslet, že jste se zbláznili, že nepatříte do tohoto světa, když si myslíte takovou krávovinu, o které jste ale byli na začátku přesvědčeni. Byla jsem přesvědčená o některých věcech, ale když člověk poté slyší z mnoha stran, že je to jinak začne tomu věřit, i když k tomu nemá žádný jiný důvod, žádné argumenty, jen zkrátka od mnoha lidí slyšel, že takto ne. Nenechat se ovlivnit, mít svůj názor, svůj cíl a nenechat si v tom zabránit, je to nejtěžší v životě každého z nás, a proto někteří vzdají a začnou kopírovat ostatní.. nějaké celebrity či podobně, jen kvůli tomu, že chtějí zapadnout a nechtějí být odstrčeni a pomlouváni.

Život ve tmě

3. října 2016 v 20:03 | Žolanda |  Téma týdne
Už dlouho si tak připadám.. kolem sebe tolik přátel, ale připadají mi jako hvězdičky, záblesky v černočerné tmě. V životě jsem přišla o hodně a nedokážu si vzpomínky jen tak vymazat z hlavy.

Když mi bylo osm.. devět.. přišla jsem o psa.. o člena rodiny.. o Hajdynku.. přejel jí vlak.. jakoby mi vyrvaly srdce z těla, ta nepopsatelná bolest, která mě zaplavuje kdykoliv si na to vzpomenu a vhání mi slzy do očí stejně jako teď.

Měli jsme andulku.. když umřela nebyla to taková bolest jako u Hajdynky.. ale na ten pohled.. pohled na to mrtvé bezvládné tělíčko se zavřenýma očima.. nikdy nezapomenu.. všechny ostatní zvířata jsme nechali utratit, když se blížil konec a to jsem naštěstí neviděla.. neviděla jejich mrtvá těla.. jednou mi to stačilo.. mohlo mi být tak šest a stejně si to ještě stále pamatuji.. neexistuje horší pohled.

Další články


Kam dál