Já přirozený (Stébla trávy, Walt Whitman)

Včera v 8:50 | Žolanda |  Čtu
Je to sice nějaký ten pátek, co jsem četla tyto řádky od Walta Whitmana.. ale stále mám chuť říci o nich pár slov. Walta Whitmana znám už řádku let.. nedávno jsem o něm psala již pár řádek, nebo spíše jsem psala něco, co se mu mělo podobat, ale jestli se to povedlo.. no posuďte sami.
Poprvé jsem se seznámila s jeho verši v jednom seriálu.. zaujaly mě jak jeho verše, tak i jeho osobnost, když jsem si později o něm četla pár řádek na wikipedii.
No a právě nedávno jsem narazila na tyto řádky, které jsem ještě nikdy neviděla. Moc se mi líbili. Jsem zvědavá, co mi k nim řeknete vy. Četli jste Whitmanovi Stébla trávy? Já, když jsem viděla ten seriál, co jsem již zmiňovala, tak jsem si je půjčovala, ale byla o dost mladší než jsem teď, a proto jsem jeho verše moc nechápala.. nedokázala jsem s nimi splynout v jeden celek.. jen ty, co byly vybrané v tom seriálu mi přišli srozumitelné, protože je částečně vysvětloval kontext seriálu.. a tak jsem zkrátka Stébla trávy nedočetla.. nebavily mě.. ale teď.. teď bych si je ráda přečetla, ale zase není čas.
A tak jsem skončila jen u těchto veršů, jejichž přečtení mi nezabere tolik času...

 

Láska v posteli

Čtvrtek v 18:25 | Žolanda |  Píši
O prázdninách jsem toho mnoho prožila.. postupně se tu budou objevovat články.. nyní tu mám něco, co jsem napsala před pár dny.. nevím, co k tomu říct.. zkrátka mě to tak napadlo a musela jsem si to napsat do poznámek do mobilu a nyní to přepisuji sem:

"Cítím teplo tvého těla, tvou vůni,
slyším tvůj dech a zvedá se mi ruka na tvé hrudi,
cítím tě na jazyku, před chvíli jsem tě cítila i uvnitř sebe,
byl to krásný pocit, cítím se v bezpečí,
zkrátka jsem jen tvá v tvém láskyplném náručí, šťastná.
Mám tě ráda, drahoušku <3"

Alchymista - Paulo Coelho

16. července 2018 v 8:55 | Žolanda |  Čtu
Jsou prázdniny.. já budu maturovat, a tak jsem se pustila do povinné četby.. učitelka nám zadala přečíst knihu Alchymista.. tak jsem si ji teď přečetla.


O této knize jsem se dozvěděla od své spolužačky, která mi ji půjčila domů. Blížil se konec školního roku, a tak jsem toho měla hodně ve škole a na knihu se ani nepodívala, i když mi ležela doma na stole. Učitelka nám řekla, co si můžeme přečíst přes prázdniny a mezi nimi byla tato kniha.. no a tak jsem se rozhodla, že si ji teda přečtu, i když to, že je to povinná četba, mě jako vždy trochu odradilo.. přečetla jsem prvních pár stran.. no a zatím dobrý.. pokračovala jsem dál a stále jsem nenacházela důvod, proč bych měla knihu přestat číst. Po několika desítkách stránek jsem knihu odložila a dostala se k ní až po několika dnech.. začetla jsem se do ní a následně se dostala do fáze, kdy už jsem nemohla přestat a musela jsem ji dočíst do konce, protože jsem byla zvědavá, jak končí. Po pravdě jsem ji do sebe nahltala tak rychle, že si ani přesně nepamatuji, co vše v ní bylo, a přitom uplynul teprve týden, co jsem ji dočetla.

Kniha mi trochu připomíná Malého prince.. přijde mi taková trochu pohádková.. jednoduchá a přitom v ní je tolik věcí k zamyšlení.. rozdíl je asi v tom, že u Malého prince máte "hluboké myšlenky" mezi řádky, což zde jsou napsány docela přímo.. narovinu. Kniha mi přijde skvělá jako prázdninové čtení, není napsaná nijak složitým jazykem či dlouhými větami a je rozčleněna na kratičké kapitolky, takže jde její četbu téměř kdykoliv přerušit a odběhnout dělat něco jiného. Knihu také považuji za prázdninovou právě z toho důvodu, že myšlenky jsou zde napsány narovinu, což se hodí, protože po deseti měsících učení nevím ani, kolik je jedna plus jedna, natožpak přemýšlet a hledat myšlenky mezi řádky, na to mi skutečně mozek nestačí. Jsem úplně vygumovaná a potřebuji vše mít před očima srozumitelně. Kniha má také dobrý konec. O prázdninách se mi brečet nechce, takže to je také výhoda. 😉 Alchymista je také trochu motivační čtení, lákající, abychom neztráceli čas a užívali života naplno.. no a kdy jindy má člověk čas na nějaké to dobrodružství než právě o prázdninách. Tyto řádky by se daly nazvat možná trochu recenzí.. teď však se chci dostat již k ději, takže pokud nechcete vědět o čem kniha je.. chcete to mít jako překvapení, nečtěte dál.
 


Poděbrady & Poděbradská jezera

10. července 2018 v 13:58 | Žolanda |  Cestuji
Prázdniny začaly už před nějakou dobou a my jsme se konečně vydali.. celá rodinka.. na první tremp.. jako vždy jsme sebou měli hromadu věcí.. plné auto.. i přes běžné neshody jsme konečně vyrazili do Poděbrad, kde se nachází pískovny s krásně křišťálově čistou vodou, která je velmi dobrá na potápění. U pískoven jsme byli již loni a moc se nám líbili, a proto jsme se rozhodli zde tentokrát přespat, abychom si krásu a pohodičku více užili. Musím uznat, že bylo skutečně šílené vedro, a tak jsme se museli hodně choulit do stínu. Čvachtali jsme se, trochu opalovali a četli si (dočetla jsem zde knihu Alchymista.. bude o ní brzo článek). Měli jsme s sebou také hromadu jídla, a tak nám skutečně vůbec nic nechybělo.


Životní cíl

3. července 2018 v 15:38 | Žolanda |  Téma týdne
Opět pár řádků, které píše naprosto retardovaný občan České republiky ;)

Když jsem byla menší.. vůbec jsem netušila, kým chci být. Chtěla jsem být naprosto vším.. když tak přemýšlím, tak právě lžu.. chtěla jsem být kuchařkou, prodavačkou, uklízečkou, popelářem, asistentkou v kanceláři atd... nikdy mě ale nenapadly takové ty typické hlouposti.. nebo aspoň si myslím, že jsou typické.. mám tím namysli.. princezna či baletka.. to fakt ne.. já chtěla být voják.. od malička jsem měla ráda děti.. pochopitelně hlavně mojí mladší sestru.. byla tak sladké miminko.. s buclatými tvářičkami. Dlouho jsem chtěla být učitelkou.

Přišla puberta. Najednou jsem nechtěla být ničím. Jen prostě žít, flákat se a možná tak utrácet peníze rodičů. V pubertě jsem začala objevovat sama sebe a činím tak do teď.. ujasnila jsem si, co mám ráda, na čem mi záleží a začala jsem být čím dál větší blázen od přírody, kterou jsem měla ráda jako malá, ale teď ji začala milovat.. ale skutečně milovat.. umřela bych pro ni, kdybych jí tím pomohla.. pak mi přišli do života lidičky, o kterých poslední dobou mluvím velmi často.. a já si uvědomila, že skutečně mám přírodu velmi ráda, ale také, že hlavně miluji lidi, kteří jsou "normální", což jsou právě, aspoň ty co znám, lidi, kteří milují přírodu.. slovem "normální" myslím.. nepomlouvají se (respektive jen ze vtipu), odpadky hází do koše ne všude kolem sebe, nelžou (plus mínus samozřejmě), jsou k sobě upřímní a mají se navzájem skutečně rádi.. pochopila jsem, že miluji přírodu, ale hlavně lidi, kteří jsou její součástí a chtějí jí být na blízku..

Od malička jsem psala slohové práce.. klidně několik za měsíc, které byly na několik stran a byly vždy čteny před třídou, protože se učitelce moc líbily.. teď píši už jen ty povinné, ale stále se líbí a jsou čtené.. pořídila jsem si blog a začala psát na něm.. začala jsem se na něm vypisovat ze svých někdy zmatených nálad a lidem se zalíbil. Samozřejmě ne vždy vše a všem.

Nikdy jsem neuměla moc dobře kreslit, a proto mě to ani moc nebavilo, ale cítila jsem, že nějakého "uměleckého ducha" v sobě mám, a tak jsem k patnáctinám dostala zrcadlovku.. fotím do teď, když mám náladu.. moc mě to baví.. fotím přírodní motivy, sebe (když po mé fotce zatouží nějaký mládenec :D) a někdy vše, co vidím.

Poslední dobou se mi skutečně daří.. zažívám mnoho úspěchů, které mě velmi motivují k další činnosti a poslední dobou se snažím naučit, jak si v budoucnu svými koníčky vydělat nějakou tu korunu. Už nejsem tak zmatená a mám své cíle, o nichž si myslím, že je v mých silách jich dosáhnout.. sice jich není málo.. ale umřít se rozhodně zítra nehodlám a mám , proto plno času si je vyplnit.. myslím, že když si je tu vypíši a budu je mít stále na očích.. také se s nimi s vámi podělím a třeba se najde někdo, kdo mě v nich podpoří.. myslím, že se mi budou snáze plnit.. tak poslouchejte:

Kudlanka & Strašilky

1. července 2018 v 17:08 | Žolanda |  Moji miláčci
Už je to pár neděl, co jsem se vrátila z biologického soustředění.. z Fluonoci.. byla jsem tam s lidičkami, o kterých jsem již několikrát psala. Jsou to lidi, které jsem poznala více než před rokem a od té doby mi totálně mění můj život. Již jsem s nimi procestovala mnoho míst a nyní jsem byla v Podyjí. Bylo tam skutečně nádherně. Rozmanitá příroda, ne jako v Praze.. v Podyjí je tolik různorodá biodiverzita, že je to pro mě vždy šok.. stejně jako loni v Bílých Karpatech.. úžasné.. tohle Moravákům závidím a když jsem viděla, jak si poté večer zalezou do hospod a pijí tam víno, opijí se, následně zpívají písně tím svým hantécem.. myslím, že si té přírody ani neváží. Vůbec netuší, jaký poklad mají přímo před sebou. Toulali jsme se pět dní mezi vinicemi, na kterých bylo skutečně neskutečné vedro a hledali jsme užovku stromovou. Za to utrpení stála.. je nádherná. Také jsme našli několik krajníků pižmových, kteří mají naprosto úchvatnou barvu. Bylo mi zde nádherně.. tak jako vždy, když jsem s těmito lidmi. A tak jsem si kousek té krásy musela odvést domů. Doma skončila kudlanka. Již jsem jednu měla.. koupenou na burze, ale ta mi shodou okolností utekla.

Asi jsem blázen, ale děsně se mi líbí. Je to naprosto dokonalý predátor. Člověk jí tam šoupne mouchu a během několika okamžiků je po ní a kudlanka si ji pěkně láduje do břicha.. poté se rozhlédne, jde ke kapce vody a ještě večeři zapije.

Také se mi to zlatíčko nedávno svléklo. Celkem mě překvapilo, o jak velký kus povyrostla. Uloví teď mnohem větší mouchu než předtím, jsem na ni pyšná :D

Zrovna dnes jsem ji pozorovala asi půl hodiny, jak loví vosičku, která byla na ni příliš velká.. nakonec ji ale přece jenom pokořila. Člověk by neřekl, jak "obyčejný" hmyzák může být tak šíleně fascinující.

Chci trochu zaktuálnit informace.. a tak musím zmínit, že mám doma i strašilky.. ty už mám, ale déle. Nejdříve jsem měla jen dvě.. každou jinou, ale jedna se rozmnožila partenogenezí, a tak mi jich tam teď leze hned několik. Jestli se budou ještě dále množit vážně nevím, co si s nimi počtu, nemohou svůj počet zvětšovat donekonečna.. proč je ale zmiňuji? První důvod jsem již řekla, aby zde byly ucelené informace, ale také proto, že i strašilky jsou velmi zajímavé.. tedy aspoň pro mě. První zajímavost, o které nevím, jestli ji víte, je ta, že jí jen listy ostružiníku a nic jiného a druhá věc, která mě zaujala mnohem více, je ta, že se svlékají stejně jako kudlanka, ale na rozdíl od kudlanky strašilky svojí starou svlečku, ze které vylezou sní, což kudlanka neudělala a nechala ji napospas svému osudu.

Možná nejste retardovaní jako já a je vám to fuk, ale já jsem z toho úplně vydřená :D

PS: Omlouvám se.. nemám fotky.. zvěřinec je na chatě a zapomněla jsem ho vyfotit, takže později.. mám jen fotky z mobilu.. a ty vidět nechcete.. věřte mi.. ta kvalita.. děs běs

Doplnění fotky.. už jsme ji cvakla.. 10.07.2018


Toto ignorujte.. aspoň prozatím teprve se učím a momentálně něco zkouším:

1984 - George Orwell

28. června 2018 v 18:31 | Žolanda |  Čtu
Jsem zásadně proti čtení povinné četby. Číst něco, jen z toho důvodu, abych nedostala pětku a zároveň vědět, že je ta kniha na nic, je proti mým "zásadám". O této knize však diskutovali moji dobří, velmi dobří přátelé a také ji četla máma a kniha ji velmi zaujala. Zkrátka jsem se rozhodla, že si ji také přečtu. Do knihy jsem se pustila s určitými předsudky.. povinná četba a ještě k tomu má děj společného něco s "politikou" atd. Zkrátka věci, se kterými se mi rozhodně nechce zahazovat a ztrácet čas.

Od začátku se mi však kniha dobře četla a brzy jsem svůj skeptický názor opustila, protože jsem nebyla schopná ji přestat číst. (Poslední dobou své názory měním celkem často.. asi dospívám :D)

Na začátku knihy jsou popisy, jak jsou lidé sledováni, nuceni si myslet, co jim je řečeno atd. Je zde do detailů popsán "vymyšlený" svět (který se ale velmi podobá v mnoha ohledech tomu, co je teď, akorát v knize je více extrémní.. aspoň zatím), ve kterém se postupně v myšlenkách objevíte a začnete v té hrůze žít.

Velký bratr tě sleduje

To jsou slova, která si přečtete hned na první straně a vy se postupně začínáte bát, protože vás sleduje na každé straně.

Další.. v knize všudypřítomný nápis:
VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA

(obrázek google)


Velké změny!?

26. června 2018 v 19:34 | Žolanda |  Novinky
Ahoj lidičky,
dnes se k vám obracím, abych se vás zeptala na pár věcí.. už delší dobu totiž přemýšlím o nějakých radikálnějších změnách na mém blogu.. a změny se rozhodně nebudou týkat jen designu.. i když i s ním bych ocenila poradit a nějak pomoc... změny se budou týkat i co se týče článků.. jak obsahu, tak i jejich množství.. chtěla bych se tedy zeptat, jaký typ článků byste ocenili.. rozhodně zůstane i starý typ článků ,tím chci říct, že budu psát o knihách, co jsem četla, o filmech, co viděla, o místech, kde jsem byla, o fotkách, co jsem nafotila atd... chtěla bych však psát i nějaké skutečné recenze na různé věci, které jsem vyzkoušela.. chci se o ně podělit, protože si myslím, že by vám to mohlo pomoci. Možná bych to chtěla udělat i tochu více akční.. přemýšlím o vytvoření nějakého e-booku či o nějaké soutěži či rozhovorech.. chtěli byste něco takového, či to jsou až moc velké změny a na mém blogu jste zvyklí na něco jiného?

Možná se divíte, jak mě něco takového napadlo.. no asi tak nějak.. blog už mám řadu let. Dříve jsem byla puberťák. Teď jsem puberťák a zároveň trochu dospělý člověk, který se chce stát skutečně dospělým, a protože ho baví skutečně moc psát, přemíšlí, jestli by psaní nemohlo tohoto človíčka v budoucnu živit či aspoň dát pár korun navíc, a tak chce zkusit něco nového.. něco úplně nového z čeho třeba nědy nějaká ta koruna může v budoucnu kápnout. Rozhodně to ale nechce mít jako primární důvod, proč mít tento blog.. hlavním důvodem stále zůstává to, že ráda píši své názory a následně o nich diskutuji v komentářích, protože mě to neuvěřitelně obohacuje po mnoha stránkách a věřím, že vás určitě také.. a koho ne? Může odejít, i když negativní reakce v komentářích ocením také, protože i to mi má mnoho, co dát.

Být tebou

25. června 2018 v 17:57 | Žolanda |  Téma týdne
Být tebou.. být na tvém místě, udělala bych to či ono.. ale ty nejsi na mém místě tak mlč.. to je to první, co mě napadne, když mi někdo něco takového řekne. Dokáže mě to skutečně vytočit. Akorát slova, která se rozplynou a vůbec nemají význam. Nejsi na mém místě a nevíš, co bys udělal.. tak raději nic neříkej a stůj při mně a když tak mi pomoc, když mi tedy chceš nějak pomoci, ale slovy mi skutečně nepomůžeš.. nebo aspoň ne těmito.

Říkám si... Být tebou, bylo by mi fajn, ale přitom dobře vím, že i kdybych tebou byla zase bych si stěžovala na něco jiného než teď.. a byla bych na tom stejně. Je to zkrátka v nás.. chtít stále víc a víc.. dřív jsem byla na dně.. mně ale nestačí stát nohama na zemi.. já opět sním o tom, jak létám. Ale po letu následuje pád či přistání.. nelze létat donekonečna, ale to si odmítám připustit.. chci zkrátka létat a opět mi nestačí to, co mám a málo si toho vážím.

Vím, jak ohromné mám štěstí, ale stále chci víc a víc.. proč? Proč nemohu být spokojená, aspoň jednou, s tím, co je teď? Nevím.. to skutečně nevím.. prostě taková jsem.. jsou takoví všichni a nelze s tím nic dělat nebo snad ano? Těžko říct

Když zavřu oči

21. dubna 2018 v 11:24 | Žolanda |  Téma týdne

Když zavřu oči, vidím tě přímo před sebou,
lásko moje.
Každou chvilku strávenou s tebou nikdy nezapomenu,
všechny se mi vryly do paměti.
Proč mě týráš? Proč nepřijdeš?
Kdyby si jen tušil, jak moc mi chybíš,
lásko neopouštěj mě.
Když zavřu oči, začne se mi před nimi odehrávat..
to všechno.
Ty momenty plné vroucných polibků a...
a dotyků končících v klíně.

Další články


Kam dál