LIDI!!!!!

7. září 2016 v 21:24 | Žolanda |  Moje myšlení
Nedávno jsem byla se svou partou venku u vody a koupali jsme se... kámošce se udělalo zle a zkolabovala.. nemohla popadnout dech a praštila se ve vodě o kámen takže měla i trochu otřes mozku.. zkrátka jsme jí museli zavolat záchranku. Byli jsme u vody a záchranka nevěděla, kde přesně se nacházíme, tak jsem běžela za ní a pak ještě jeden kluk se mnou jel na kole, protože je silnější a neuběhl by to a já jsem tam nechtěla být sama. Spěchali jsme, a tak když přišel kopec, odhodil kolo do trávy a ten kousek do kopce, co zbýval vyběhl, aby se nemusel s kolem zdržovat.. co se týče kamarádky vše dobře dopadlo.. záchranka jí odvezla atd.. když jsme se ale poté vraceli pro kolo.. nějakej ***** ho ukradl.. byla jsem strašně naštvaná.. bylo mi z toho zle, jak mohu žít na stejné planetě s někým takovým, jak můžu mít s nějakým takovýmto ******** něco společného, jak s ním můžu patřit mezi lidi. Věděla jsem, že jsou lidi strašný, nesnášela jsem je atd., ale takhle když se vám to potvrdí, tak vás to stejně bodne do srdce. Měla jsem takovou chuť všechny lidi postřílet.. byla jsem skutečně hodně naštvaná.. svrběla mě ruka, až jsem si to musela vybít na zdi a ještě si udělat pár přítahů (tohle pochopí jen ten, co je závislý na sportu) a na závěr jsem se rozbrečela.. totální hnus.. jak můžu patřit mezi lidi.. nikdy by mě nic takového nenapadlo natožpak to udělat.. a stejně se najde takový, který to udělá.. zabila bych ho.


Zkrátka nesnáším lidi ještě víc než obvykle a myslím, že mi to vydrží zase na pár let.
Tohle byla moje první zkušenost, ale ještě předtím jsem nesnášela lidi také a to kvůli tomuto: Když příroda trpí
Fakt nechápu proč? Snažím se to pochopit, ale nechápu.. PROČ? Proč musíme být takový ******* a takhle ničit přírodu.. to nikdy nepochopím jsme příšerný, nepolepšitelný svině, který vymřou svojí vlastní blbostí a zatím to vypadá, že to bude dost rychle.

Myslíme si, že když máme velký mozek, že jsme děsně chytrý.. opak je pravdou.. máme Zemi ve svých rukách a jde to s ní pěkně do kopru. Vím, že ji zničíme, ale zkusme se pokusit to aspoň zpomalit.. chci si ji užít, dokud je aspoň někde stále tak nádherná, jako bývala dříve všude.

 

WikiLeaks

3. září 2016 v 18:38 | Žolanda |  Koukám se
Rozhodla jsem se napsat o tomto filmu, protože mě velmi zaujal. Viděla jsem namlouvák v televizi.. áá.. no byl v něm Benedict Cumberbatch.. sice s těmi bílými vlasy vypadal dost blbě, ale potom jsem si na to v průběhu filmu zvykla. O "Sherlokovi" ale psát nechci. Chci psát o tomto zajímavém filmu. Důležité pro začátek je zmínit, že je napsaný podle skutečnosti. Je o muži, který založil webové stránky WikiLeaks.org. Jsou to stránky, kde jsou lidé v absolutní anonymitě, a proto mohou zveřejnit dokumenty, videa a podobě, které nějakým způsobem říkají pravdu o pracháčích, jak se k penězům dostali či o politicích a dalších dalších lidech, kteří konají "zlo" či jak to nazvat. Ve filmu řekl: "Když dáš člověku masku, řekne ti pravdu." A v tom to celé spočívá. Zakladatel vymyslel důkladný systém, kterým zajistil lidem absolutní anonymitu, zkrátka nelze dohledat, kdo danou věc proflákl. Takto byla časem zveřejněna spousta věcí.



Můj sexy kámoš Filip

27. srpna 2016 v 19:00 | Žolanda |  Modeling
Většinou fotím přírodu, ale dnes tu jsem s portréty svého skvělého kamaráda (" Kamarád taky rád" - tuhle větu si prostě nemůžu odpustit :D)

Byli jsme spolu na výletě a já vyfotila jen pár fotek.. tak tady mám jednu, jak vypadal.. no a teď vypadá dočista jinak a možná i líp.. určitě líp.. jen je to dost nezvyk.. má teď zlatou patku ;)

 


Úplně první

26. srpna 2016 v 11:15 | Žolanda |  Moje myšlení
Je mi hrozně jsem tak vypatlaná, že sama se sebou nemohu vydržet. Poslední dobou se bavím s lidmi, kteří jsou fakt super skvělý kámoši, je s nimi zábava, ale jako všechno i toto má své ALE.. skoro všichni kouří.. říkala jsem si už mnohem dřív, že zkusím cigaretu.. co na tom všichni mají, proč se dobrovolně zabíjejí.. to je to skutečně tak úžasné? Přemýšlela jsem o tom, ale až teprve teď nebo přesněji včera, když se s nimi bavím.. tak jsem to skutečně zkusila.

Nenávidím se.. tohle přece nejsem já.. já jsem ta, co miluje přírodu.. Alexe.. co nenávidí lidi, za to jací jsou.. a teď jen abych zapadla do nějaké skupiny.. dělám to co oni.. je mi ze sebe samotné zle.. proč to sakra dělám? Dřív jsem se piva ani nedotkla.. teď vypiju skleničku za dva měsíce.. já vím je to málo, ale i tak.. to prostě nejsem já.. dřív jsem se oblíkala jinak.. hnědá barva na krku lapač snů.. a teď připadám si, jako kdybych se oblékala jako děvka, jen abych si našla někoho s kým budu víc jak týden.. místo abych se oblékala stále stejně a našla si takového, který mě bude mít rád skutečně takovou jaká jsem.. proč to dělám? Protože nechci být sama.. byla jsem sama celý život a už takhle dál nemůžu.. za týden jdu do školy a co tam.. každý den osm hodin v prdeli a kvůli čemu vlastně.. k ničemu.. stejně mi tam nikdo neřekne jak zachránit přírodu.. všichni mě tam nesnáší.. pomlouvají.. pětka sem pětka tam.. a pak prolézt do dalšího ročníku s odřenýma ušima a k čemu vlastně.. tohle přece nejsem já.. tak proč to dělám.. protože se obětuji pro ostatní, nechci nikoho zklamat, urazit, namíchnout, rozbrečet.. a pak to dopadne tak, že brečím já.. a řežu se a myslím si, že si tím pomůžu, ale ono pěkný hovno.

Jsem v začarovaném kruhu, z kterého nemohu ven.. možná jsem měla jít na střední, abych se na něco zaměřila a měla od školy pokoj.. a místo toho jsem na gymplu a s gymplem mi žádnou práci nedají.. takže musím jít pak téměř povinně na vejšku a zase další roky strávený něčím, co se mi hnusí, čím opovrhuji.. nechápu, jak to Alex mohl dokázat.. už teď toho mám plný zuby a mám to vydržet do nějakých 24 let..to prostě nedám.

Je mi ze sebe zle, ale nevím, co mám dělat.. nemohu z toho ven.. nemůžu být sama sebou nemůžu se jen tak vybodnout na školu, nejsem dospělá a i kdyby tak nechci zklamat rodiče, ale co mám tedy dělat.

Když se vrátím k tomu cigáru.. bylo to takový nijaký.. myslela jsem, že se začnu dusit nebo tak něco.. ale byl to prostě jen hnus.. nic víc nic míň.. vyšel ze mě kouř asi třikrát.. pak jsem ho zašlápla a málem jsem se rozbrečela.. jak mi ze sebe bylo zle, jak jsem mohla klesnou tak hluboko.. jak jsem se mohla, takhle vzdát sama sebe, i když jen na chvilku. Píši tyhle řádky a snažím si srovnat myšlenky, ale nepomáhá to.. jsem prostě v háji.


Letiště

18. srpna 2016 v 16:28 | Žolanda |  Cestuji
Nedávno jsme vyměnili s rodinou přírodu za civilizaci a tak jsme skončili na Ruzyňském letišti na takové vyhlídce, kde jsme se koukali, jak letadla vzlétávají, a nebo jak je opouští cestující. Na letišti jsem už jednou byla se školou a byl to tak silný zážitek, že si to pamatuji do teď. Zkrátka nás šacovali.. bylo mi tak deset a oni projíždí můj baťůžek, jak kdybych tam měla mít atomovku.. musela jsem pít vodu z flašky, jestli náhodou není otrávená či co já vím a potom mi v baťohu pod skenem ještě našli shnilou broskev.. hups.. byl to skutečně divný pocit.. tentokrát se nic takového nedělo.. ale stejně jsem se tam cítila jako ve stísněném prostoru, i když je to tam skutečně giga.. všude samý policajt až jsem se bála, že se člověk špatně zatváří či pohne a ten magor ho odstřelí jen tak pro jistotu.

Překvapilo mě, jak málo tam bylo lidí. Letiště je tak obrovské, že se to tam zkrátka rozprostřelo. A teď už konečně k fotkám.. zde jsou…


Letadla jsou obrovská, ale když si představím tu výšku, ve které létají divím se, že je vůbec na nebi vidíme..
Mám tu fotku, kterou jsem zaměřila na to, jak obrovské je parkovací místo pro letadla.. kolik půdy zabírá.. a je to skutečně hodně..


Ještě nikdy jsem neletěla letadlem a potom co jsem viděla na Prima Zoomu letecké katastrofy.. už jenom to pomyšlení, že bych si měla do letadla sednout a mám strach. Já vím, že můžu spíš umřít v autě, ale tam jde o to, že autem jezdím často, a tak jsem na to zvyklá a to riziko si neuvědomuji a také se nekoukám na bouračky aut a když tak jen v nějakém filmu, kde je to jen jako.. což právě ty letecké katastrofy jsou podle skutečnosti.


Na závěrem bych se chtěla ještě vyjádřit k názvu.. který se mi naprosto hnusí, ale přesto ho zde zmíním.. Letiště Václava Havla.. roky se toto letiště jmenovalo Ruzyňské a pak přijde nějaký blbeček a řekne si, že ho přejmenuje po politikovi.. přepsat všechny názvy atd.. vždyť to stojí šílené peníze.. a proč pro boha.. vždyť je to úplně jedno, jak se letiště jmenuje a už tuplem mi přijde debilní.. zrovna tohle jméno.. politik jako vážně.. skvělý způsob jak někomu zalézt do pr.. je to ubohý.. a nejhorší na tom je právě ta cena.. je mi z toho zle.. všichni byli zvyklí na starý název a teď tomu mám najednou začít říkat jinak.. proč pro boha.. ani mě nehne, pro mě to bude navždy Ruzyňské letiště a nikdo mě nedonutí říkat něco jiného.

Letí...


Čtu: Citadela 2

15. srpna 2016 v 11:52 | Žolanda |  Čtu
Po nějaké době tu jsem opět s knížkou Citadela. Opět bych chtěla vypíchnout pár věcí, které mě zaujali. Věci, které zde vypisuji jsem věděla už předtím.. měla je v podvědomí, ale nyní je vidím černé na bílém, čímž se mi utvrzují v paměti. K některým úvahám, které Exupéry zmiňuje nelze nic dodat, a proto je sem napíši jen z jediného důvodu.. zaujaly mě.

"Pravda, je špatné, když jeden člověk drtí stádo. Ale to největší zotročené je jinde: když stádo drtí člověka."
"Kam se poděje krása ženy, jestliže tu není muž, kterého by vzrušila? Kam lesk diamantu, když po něm nikdo netouží? Kam se poděje říše, není-li těch, kdo by jí sloužili?"

Místo, aby autor přímo napsal, co chce říct, vyjádří to těmito otázkami. Možná proto, aby čtenáři nevnutil svůj názor, ale aby ho k němu dovedl. Každý možná vidí mezi řádky něco jiného a možná právě proto to tak autor napsal. Autor nevnucuje svůj názor, ale pokládá otázky, na které když si odpovíme, uděláme si svůj vlastní názor. Já, když čtu tyto řádky, si říkám, že všemu co je dává smysl to, co je kolem. Kolem žen musí být muži, kolem diamantu boháči, kterým se líbí jeho lesk, kolem stromu ptáci, kolem moře ryby, pak teprve mají tyto věci význam. Smysl, proč existují.

Co jsou slova? Shluk písmen, který dává určitý význam, ale nikdy nemůže obsáhnout celý význam.

"… Kdežto ti výrobci formulek se v člověku mýlili. Formulku, která je jen plošným stínem cedru, si pletli s cedrem v celém jeho objemu, váze a barvě a s celým jeho břemenem ptáků a listí, s tím vším, co chabý vítr slov nevyjádří a nepojme…"

Musím uznat, že tohle je velice zajímavá úvaha a něco na ní rozhodně bude.. těch pár písmen daných k sobě nemůže vyjádřit vše, když se nad tím ale trochu zamyslím, mohlo by se to brát i obráceně, že je fascinující, jak těchto pár písmen může vyjádřit tohle vše, že tohle vše je pod nimi obsaženo. Ta první možnost je však lepší, protože když člověk řekne slovo má namysli jen to hlavní, co slovo obsahuje a ne to, co vše by jsme si mohli pod tímto slovem představit. Možná jsem se do toho trochu zamotala, a proto to dovysvětlím na příkladu autora. Autor říká, že slovo cedr je povrchní a neobsahuje, ptáky co na něm žijí, hmyz, který se mu zavrtává do kůry atd. Je to jen povrchní kořeny, kmen, koruna, ale já říkám, že to můžeme brát i opačně, že naopak toto vše.. těchto pár písmen obsahuje, že když člověk řekne cedr, představí si vše ostatní, co se cedru také týká. Přijde mi, že je však autor skeptický a myslí si, že běžný člověk si toto vše nepředstaví, dokud mu to není dalšími slovy řečeno, což má asi bohužel pravdu… abych si představila cedr se vším všudy, stojí mě to pár chvil námahy.. představivosti, a proto to lidé nedělají a tím pádem slovo cedr pozbývá na jeho skutečné kráse.

"Já však říkám, že řád je strom. Řádem je tady jednota vládnoucí rozličnému. Vždyť na jedné větvi je ptačí hnízdo a na druhé není. A na jedné je plod a na druhé není. Jedna větev se zvedá k nebi a druhá se ohýbá k zemi. Moji vojevůdci však vidí před sebou vojenské přehlídky a uspořádané jsou pro ně pouze věci, které se jedna od druhé neliší. Kdybych je nechal jednat, zdokonalili by svaté knihy, jejichž řádem je boží moudrost, tak, že by zavedli pořádek do písmen, na kterých pozná každé dítě, že jsou promíšená. Dali by vedle sebe napřed všechna A, pak všechna B a všechna C… a měli by knihu, která je v pořádku. Knihu pro vojevůdce."

Zkrátka každý jsme jiní a je to dobře.. a proto nechápu, jak se někdo může někomu posmívat.. je to ubohé.. ten člověk za to buď vůbec nemůže.. například geneticky je silnější postavy a nebo za to může.. zkrátka takový je, tak proč se mu kvůli tomu vysmívat, každý je jiný a v tom by měla být síla a ne nevýhoda. ;)

Mohla bych zmínit ještě další úryvky z této knihy, ale pro dnešek to stačí, abych vás náhodou nezačala nudit ;)


Pokličky a Kokořín

9. srpna 2016 v 16:00 | Žolanda |  Cestuji
Možná vás napadlo, že tento článek bude o pokličkách na hrnce.. ne o tomto skutečně tento článek nebude :D
Včera jsem byla na výletě s rodinou na skalní útvary, které se jmenují Pokličky a nachází se v blízkosti Mělníka.. musím uznat, že to byl skutečně moc povedený výlet a hned vám ukážu první fotku z tohoto krásného místa ;)

Toto je asi nejznámější pohled, který jistě najdete na googlu :D


Vřes a pozadí Pokličky.. zkrátka se mi tato fotka děsně líbí ;)


Skály z pískovce, ve kterých se udělaly díry.. od těch nejmenších až po ty, ve kterých by se dalo přespat.. bylo jich tam plno ;)



Po Pokličkách jsme se přesunuli na hrad Kokořín...


Výlet to byl super.. ale jak Pokličky tak i Kokořín jsou na kopci.. zkrátka ve výšce a ty schody, co jsme všechny museli vyjít.. bylo to drsný.. ale stálo to za to.. když jsem se šplhala do schodů.. vzpomněla jsme si na scénu z filmu Karate Kid.. jak se tam škrábou do těch nekonečných schodů a na hoře na ně čeká voda.. ve filmu bylo samozřejmě schodů mnohem víc, ale nám bohatě stačilo už tohle :D


A nakonec jsme se ještě vykoupali...
Spousta leknínů, ale jinak voda čistá a teplá tak akorát, aby se člověk schladil.


Okolo tohoto přírodního koupaliště pak bylo mnoho skal.. na kterých rostly borovice a spousta bonsají..


Zkrátka díry, ale vypadají skutečně zajímavě....



A na závěr fotka, co se mi líbí ze všech nejvíce..
Voda z koupaliště odtéká přes tento přepad pryč do neznáma...


Děda mi dal svůj starý stativ.. z minulého tisíciletí a přesto je super.. lehký a nastavit si ho můžete na jakoukoliv výšku.. takové by měli vyrábět... konečně mohu fotit pořádně tyto mlho fotky, co se mi tak děsně líbí ;)


PS.: Vše, co jsem teď ukázala bylo zadarmo.. až na parkoviště, která dohrobady stála stovku.. možná by se dalo, ale někde zaparkovat i zadarmo, ale vzhledem k tomu, že to tam neznáme, nevěděli jsme kde jinde zaparkovat.
Vřele doporučuji tento výlet.. příjemně strávený den ;)

Čtu: Citadela

3. srpna 2016 v 18:30 | Žolanda |  Čtu
Citadela (Antoine de Saint - Exupéry)

Tuto knihu mi ukázala máma, přečetla jsem si pár řádků a hned jsem si jí zamilovala. Jestli vám to ještě nedošlo, řeknu vám to teď, aby vám to netrvalo patnáct minut než vám to dojde stejně jako mně.. ano, tento autor napsal Malého prince (jedna z knih, která mě také velice nadchla), předpokládám, že tuto knihu zná asi každý, ale o Citadele jsem slyšela nedávno poprvé. O této knížce budu psát stejně jako o knížce jménem The Wild Truth, což znamená postupně, měla jsem takto psát i o knížce Walden aneb život v lesích, ale to je teď už jedno. Přečetla jsem zatím jen pár stran, něco přes třicet, ale už na těchto stránkách bylo tolik věcí, ke kterým se chci nějakým způsobem vyjádřit, že jsem se rozhodla napsat tento článek.

Musím se přiznat, že jsem ještě malá a některým věcem nerozumím, co tím autor mínil, ale věřím, že až knihu budu číst za pár let znovu, což rozhodně budu, tak pochopím zase o něco víc toto autorovo dílo, než ho chápu nyní (stejně tak je to u Švejka, až teď jsem pochopila některé vtipy, myšlenky napsané mezi řádky a časem se mi možná odkryjí zase další). Každopádně ty věci, které již v této knize chápu, mě velice zaujaly a chtěla bych k nim říci pár slov, a protože v této knize bude jistě myšlenek, ke kterým se chci vyjádřit, mnoho rozdělím to do několika článků.. a zde je ten první.
Na prvních třiceti stranách, co jsem přečetla, mě zaujala skoro každá věta, takže vypíchnu jen to nejdůležitější, co mě osobně nejvíce zaujalo a s čímž mi nezbývá nic jiného než souhlasit.

Jako první bych chtěla vypíchnout jednu větu, kterou jsem si dokonce napsala do "deníčku", co si píšu.. jak víte, miluji Pravdu, a proto se tato věta Pravdy týká:

"Pravdu je třeba hloubit jako studnu."

S touto větou, jak jinak než souhlasím. Mám rubriku, kde píši do několika dílů, co pro mě Pravda znamená.. je velice obsáhlá a tím jak rostu, nabírám zkušenosti, brodím se časem života, objevuji nové "Pravdy", všímám si nových skutečností a tím pádem zvětšuju svůj rozhled, co vše do Pravdy patří. Já říkám, že si zvětšuji rozhled a on píše, že prohlubuje studnu, musím uznat, že ale prohlubování studny zní mnohem poetičtěji, i když význam je úplně stejný.
Toto byla jedna věta, ale teď přichází na řadu celý odstavec, který v sobě skýtá jednu myšlenku, která jednou větou zřejmě nejde vyjádřit, nebo spíše já to nedovedu.

"A já pochopil, že potřebují ticho. Neboť jen v tichu se lidská pravda může ujmout a zapustit kořeny. Neboť s významem času je to stejné jako při kojení dítěte. I sama mateřská láska se skládá zprvu z kojení. Vidí snad někdo v tom okamžiku růst dítě? Nevidí. Jen ti, kdo přijdou odjinud, řeknou: "To ale vyrostlo!" Kdežto matka a otec jeho růst nepostřehli. Dítě se uskutečnilo v čase. A v každém okamžiku bylo tím, čím mělo být."

První dvě věty mě zaujaly, protože jsem si je ověřila na vlastní kůži. Jen když chodím sama krajinou, toulám se po lesích či loukách, mohu si uvědomit mnohé věci, ty "hlubší", jen když mám ticho a klid. Odbourám se od spěchání a hluku běžného života, pak teprve se mohu zamyslet nad věcmi, které pro mě mají význam a objevit to, co považuji za Pravdu, objevit svůj vlastní úhel pohledu na tento svět, aniž by mě někdo v mém mínění ovlivnil.

Zbytek odstavce, kde se píše o dítěti, je tak trochu vytrženo z kontextu, musela bych opsat celou stranu, což se mi nechce, a proto vám to dovysvětlím, vysvětlím tak, jak jsem to pochopila. Dítě při kojení nevidíme růst stejně tak autor poté zmiňuje strom. V jeden okamžik nevidíme u stromu jeho celý význam, líbí se nám svým vzhledem, kdybychom však u stromu byli déle dny či ještě lépe roky objevili bychom celý jeho význam, celou pravdu, kterou skýtá. Strom není jenom krásný na pohled, ale časem, kdybychom u stromu zůstali déle, pochopili bychom, že je také útočištěm pro ptactvo, veverky, ptáci by si zde stavěli svá hnízda a vyváděli svá mláďata. Na podzim by strom poskytl zvířatům své plody a do opadaného listí, by se poté mohl zachumlat ježek, aby přečkal zimu a o mnoho let později až strom zemře a za dlouhý čas se promění nakonec v hlínu, pohnojí ostatní rostlinky, které vyrostou na jeho místě, pohnojí Matku Zemi.. tento význam, tuto pravdu neobjevíme během, těch pár chvil, co budeme na strom hledět a obdivovat jeho jasně zelené listy, jeho mohutnou korunu tyčící se k nebi. A to stejné je i s dítětem. Dítě roste a tím nejen přibývá na váze a zabírá čím dál více místa, ale nabývá zkušenosti a až vyroste, bude významnou složkou přírody stejně jako strom, o kterém jsem mluvila před chvílí. Zkrátka Pravda potřebuje čas.

A zřejmě poslední věc, kterou chci zmínit se tak trochu týká náboženství, i když ve své podstatě spíše naivitou, hloupostí lidí.. zmiňuje to, že lidí vůbec nepřemýšlí nad tím, co říkají.

"Mýlí se nevěřící, když se nám smějí a domnívají se, že dosáhnou hmatatelných bohatství tam, kde jich není. Neboť když touží mít stádo, pak je to z pýchy. A radosti pýchy už samy rozhodně nejsou hmatatelné."

Jsem nevěřící a ano považuji toto za hloupost, ale vysmívat se kvůli tomu někomu, tak to nikdy, a kdyby mě to náhodou někdy napadlo, vzpomenu si na tuto knihu, na tento úryvek a ten mi v tom jistě zabrání. Zabrání mi v tom stát se takovýmto primitivem a nepřemýšlet nad tím, co říkám a ubližovat tím ostatním, protože je to hnusné a kruté.


Dočteno: Dva divoši

1. srpna 2016 v 8:28 | Žolanda |  Čtu
Vrátila jsem se zchaty, kde nebyl internet, ale už jsem zpět se zásobou článků ;)

Začnu nejdříve tím, jak jsem se k této knížce dostala.. je to pár měsíců, co jsem psala článek, jak nesnáším Novu, že tam jsou dementi, co žvástají jen samé blbosti atd. Stále si na tom trvám.. z každé blbosti lze však něco vytěžit.. a já jsem tak učinila.. mluvili tam o Lize lesní moudrosti.. říkali nějaké blbosti, ale to mi bylo jedno. Našla jsem si to, co jsem chtěl na netu, dozvěděla jsem se o Setonovi (autor knihy) a půjčila si jeho knihu v knihovně.. knihu Dva divoši.. je to o chlapci jménem Yan, který už od mládí miluje přírody. Vždy když má čas, chodí do lesa a stále poznává nové a nové věci. Později si najede přátele, s kterými si postaví teepee a pak v něm přespávají.. učí se poznávat stopy, rostliny.. učí se lovit atd.

Knížka se mi velmi líbila, protože chlapec Yan je sám autor.. a je napsaná tak, že člověk má chuť hned jít do přírody a objevovat svět stejně jako hrdinové této knížky. Knížka je psaná jako příběh, ale jsou zde vloženy přesné popisy, jak co udělat.. jak rozdělat oheň a podobně.. kniha obsahuje také spoustu autorových kreseb, bez kterých by se popisy, ale i vše ostatní neobešlo. Kniha je možná určena čtenářům, kteří jsou mladší než já, ale já si myslím, že na věku nezáleží.. hlavně si jí musí přečíst ten, kdo miluje přírodu.

Co se týče popisů.. ano zkusila jsem podle návodu rozdělat oheň.. zatím neúspěšně.. můj táta, který je stejně "praštěný" jako já.. to zkoušel také.. též se mu to nepovedlo, ale aspoň mu to hodně čmoudilo.. což je na první pokus celkem dobré. Popis v knize zabírá tak nanejvýš tři čtvrtiny stránky, ale oheň skutečně rozdělat je mnohem těžší než to ze začátku vypadalo.. my to ale nevzdáme a rozdělat oheň se nám jistě podaří.

Také jsem psala článek.. že napíšu svou vlastní knihu.. přemýšlela jsem o tom a rozhodně to udělám.. tato kniha mi je skvělou inspirací.. také bych chtěla napsat knihu, která bude o přírodě a nenásilným způsobem bude své čtenáře vzdělávat a ukazovat jim, jak je příroda nádherná a důležitá a že by jsme si jí měli vážit a v žádném případě ji nepovažovat za samozřejmost. Pan P. K. říkal, že jeho blízcí mu často dávají jako dárek čaj, protože ho má rád.. vědí, že má rád knihy, ale on jich přečetl tolik, že se bojí, že by mu dali knížku, kterou už četl, a která se mu třeba ani tolik nelíbila.. má rád kytky, ale ty mu také nedávají, protože už by je neměl kam dát.. já bych mu chtěla dát knihu, kterou rozhodně nečetl.. knihu, u které věřím, že by se mu skutečně líbila.. svou knihu.. to by byl originální dárek, který by ho jistě potěšil a já bych mu tak mohla dát najevo, co pro mě znamená a částečně mu oplatit vše, co pro mě udělal.

Půjčila jsem si od Setona ještě jednu knihu.. Knihu lesní moudrosti.. ale o té napíši pár řádků někdy jindy.



Chvíle štěstí skončila

24. června 2016 v 15:26 | Žolanda |  Moje myšlení
Je to týden, co jsem začala chodit s jedním klukem.. líbil se mi na první pohled.. dnes po týdnu mi dal kopačky.. poprvé v životě jsem byla šťastná.. nic víc jsem si nepřála.. a teď je zase vše pryč.. na základce se mi smáli, protože jsem měla krátký vlasy.. "spadla jsem pod sekačku".. na gymplu jsem za holku, co se neumí nažrat.. já sakra nemůžu za to, že jsem hubená!.. nedávno jsem psala, že je to rok, co jsem si uvědomila "Pravdu", že je tenhle svět na hovno.. a když se z té depky plus mínus vyhrabu a potom si dokonce najdu kluka.. tak on mi dá košem.. ještě včera mě líbal a dnes mi řekl, že se mnou být nemůže.. že nechce být s žádnou.. chce jít na vojenskou akademii.. a nechce, aby na něj tady někdo roky čekal či se o něj bál atd... jde tam, protože si myslí, že když bude vojákem, že na něj bude jeho syn pyšný.. je to pro něj strašně důležité.. být dobrým otcem, protože nechce, aby jeho syn zažil to stejné co on.. mlátil ho, vylíval si na něm své náladičky atd. Teď už si na něj netroufne, ale on stejně cítí, že to není ono.. ano syn na něj možná bude pyšný, pokud ale nebudu mrtví.. myslela jsem, že mu dokáži pomoct, že když mu něco bude.. když bude mít nějaké problémy, že se mi svěří, že mu dám lásku, kterou doma nenajde, ale on o to nestojí.. možná se bojí být šťastný, možná má v hlavě zmatek.. nikam nepatří.. má střídavou péči.. týden u mámy.. týden u táty.. nemá v podstatě nikde domov.. a on chudák není schopný se s tím vším vyrovnat.. a snaží se před tím utéct.. tím že se dá na vojáka.. neuvědomuje si, ale jaké je to riziko.. a nebo naopak je životem tak znechucen, že mu je jedno, že může umřít.. vlastně mu to ani nemohu vyčítat.. myslel to se mnou dobře.. spíš jde o to, že jsme si spolu tedy nemuseli vůbec začínat.. nemusel mi dát takovou ránu.. když se mi srdce konečně poslepovalo.. on mi ho zase roztříští.. po dlouhé době jsem byla skutečně šťastná.. přála jsem si, aby to vydrželo co nejdéle, ale prostě mi to není souzeno.. jsem prokletá.. každým nenáviděná a nejradši bych se zabila.. těšila jsem se, jak dnešek strávíme spolu.. půjdeme si zaplavat.. včera bylo ještě vše úplně v pohodě.. naokak se to začalo ještě vylepšovat.. včerejšek byl super.. a pak se to celé sesype.. nechápu to, čím jsem si to zasloužila.. co pak je mým hříchem, že miluji přírodu.. že nesnáším lidi, kteří ji ničí.. to si skutečně zasloužím jen týden.. a pak zase trpět rok? To se na to rovnou můžu vy...

Jsem ráda, že mi to řekl.. stejně by nám to neklapalo.. on by byl myšlenkami jinde.. předstíral by, že mě chce a to nedělá dobrotu.. taky jsem ráda, že mi to řekl do očí.. protože někteří s.... nejsou schopní ani tohohle.. a napíšou vám to milostivě na fb.. což je po ně jednoduchý.. jen pár stisknutí kláves, ale neuvědomují si, že vás to zničí.. když to řekl do očí aspoň vím, že si to skutečně rozmyslel, protože tento krok nebyl rozhodně pro něj jednoduchý.. říct něco do očí.. dá zabrat.. sama nevím, jestli bych na to měla... řekl, že ale můžeme zůstat přáteli.. snad je to pravda.. a skutečně jimi budeme.. občas se potřebuji někomu svěřit a on mi dokáže pomoct.. aspoň toto.. ať nám vyjde.. chci ho ještě vidět.. je fajn a já ho nechci nadobro ztratit.. nemůžu se na něj zlobit.. nemám důvod myslel to se mnou dobře.. jenom to prostě bolí.. ale všechno časem přebolí.. a já odmítám na hezké chvíle čekat roky.. pokusím se jim jít vstříc.. já se jen tak nevzdám.. chci a budu šťastná.. a nehodlám o tom s nikým diskutovat.

Ještě před chvíli jsem brečela, ale teď už to jde.. já to dokážu.. odmítám se hroutit.. už jsem si toho prožila dost a nehodlám se tímhle dostat na kolena.. život jde dál, i když je mi opět mizerně.

Jsem ráda.. že mi to řekl a hrozně mě mrzí, ja ktěžký život má a že nenechá nikoho, aby mu pomohl a přitom já bych to udělala ráda.. pro každého.. vím, že to má těžké.. nemůžu se, proto na něj zlobit, ale příště by si to možná mohl trochu lépe rozmyslet.. jestli skutečně chce s někým chodit.. protože ta bolest je chuťovka... hlavně aby jsme zůstali aspoň přáteli.. to je pro mě důležité. Zítřek strávím se svojí kámoškou.. snad bude mít čas.. a on tam třeba přijde.. taky se vykoupat.. a vše bude ok.. kéž by se aspoň toto vyplnilo... copak žádám tolik?


Prosím, zůstaňme přáteli!


Další články


Kam dál