Městečko Bezpráví

16. ledna 2019 v 19:33 | Žolanda |  Píši
Výjimečně za poslední dobu nepíši článek o povinné četbě. Tentokrát jsem tu se slohovou prací, kterou jsem ve škole psala. Měli jsme za úkol vybrat si nějaký název města z několika možností a napsat příběh o tom, jak název města vznikl. Já jsem si vybrala název města Bezpráví a takhle to s ním dopadlo:

Milí vnoučci, posaďte se už ke krbu, ať mi nezmrznete. Vzpomínáte, jak jsem vám vyprávěl pohádky, když jste byli ještě děti? Teď jste dospělí, ale pro mě jste stále děti. Když jsme se tu opět po roce na Vánoce sešli u plápolajícího ohně, chci vám zase vyprávět. Možná zas něco trochu pohádkového, ale hlavně s dobrým koncem.

Nedávno jsem četl knihu, kde se psalo, jak je čeština krásný jazyk, ale bohužel postupem času má každá nová generace menší a menší slovní zásobu. Někteří už neví, co je česlo, i když se stále používá. Jiní zas neznají slovo peán. No a pak jsou tu slova, která třeba lidé znají, ale nepoužívají je. Mně se moc líbí například slovní spojení "hvězdy klokotaly". V knize se také psalo, jakým způsobem, které slovo vzniklo. Byly tu vysvětleny i některé názvy měst. Ke každému z nich se poutal nějaký příběh. Ve městě Jedovary bojovaly dvě ženy proti sobě, jejich život byl plný intrik a nakonec? Pořádala se hostina, na které obě přimíchaly jed do jídla té druhé a zemřely. Město Zlosyň má zas svůj název podle muže, který natolik nepřál štěstí svému otci, že ho vyhnal z jeho vlastního domu a z otce se stal nuzák potulující se krajem možná až do teď. Mně se ale nejvíce zalíbil příběh o městě Bezpráví.

Město se nacházelo zapomenuté uprostřed hor, a proto zdejší starosta nebyl pouhým starostou, ale stal se téměř králem. Když ve funkci začínal, byl to velmi hodný postarší pán. Časem mu ale začalo vadit spát na stejné posteli jako jeho služka, přestalo mu chutnat jídlo, které si objednal, když přišel do hospody popovídat si s přáteli. Jeho pýcha narůstala, někteří lidé se mu začali vyhýbat a postupem času ani on nestál o jejich společnost. Bavil se jen s dobrými přáteli od dětství, ale ani ti časem pro něj nebyli dost dobří, a tak přestal chodit do hospody, jen si celé dny vykračoval po městě v luxusním kabátě, který si nechal ušít na míru za svůj celkem slušný plat starosty.

Lidem se žilo dobře, každý měl svou práci, a proto neměli důvod se starostou zabývat. "Je sice namyšlený, ale máme se dobře, tak co?" Pak však přišla změna. Když si lidé přestali starosty všímat, chtěl nějak upoutat jejich pozornost, a tak se rozhodl, že si koupí nové boty. Občas se našel někdo, kdo mu nové boty pochválil, a starosta byl zase spokojený. Boty ale nezůstanou nové napořád. Opět musel nějak získat pozornost lidí, jinak by se cítil opuštěný. Tentokrát se rozhodl, že si koupí nový bazén, který mu bude každý závidět, a on bude opět středem pozornosti.

Tak to šlo měsíce stále dokola. Problém však nastal, když starostovi došly peníze. Musel si nějak přivydělat, a tak když nějaký zloděj něco ukradl, byl propuštěn až poté, co zaplatil pětkrát tolik než byla hodnota věcí, které odcizil. Rozhodnutí nenechalo dlouho čekat výsledkům. Postupem času se začal počet zlodějů snižovat, a tím pádem starosta opět neměl dostatek financí. Tentokrát už mu totiž nestačil kabát či bazén, nyní chtěl rovnou celý dům.

Naštěstí nebo spíše naneštěstí dostal další nápad. Rozhodl se, že bude chodit po městě a hříšníky si najde sám.
Když v krámě někdo rozbil omylem vázu, starosta ho poslal do vězení. Přišel jsi pozdě do práce? Do vězení s tebou. Ujel ti vlak? Šup do vězení, dokud mi nedáš peníze za deset lístků na vlak.

Lidem se samozřejmě velmi rychle začal tento teror krutě nelíbit. Komu si ale stěžovat? Co dělat? Jak mu v tom zabránit? Vždyť na něm byli závislí. Zařizoval všechny dovážky potravin do města. Mnoho lidí pracovalo pro něj a při jeho odstoupení by přišli o práci a neměli by co k jídlu. Každý se tedy snažil dodržovat všechna nová přikázání, aby starostovi nemuseli nic platit. Protože si ale lidé dávali pozor, co dělají, starosta opět neměl peníze a všechna přikázání byla ještě mnohem horší než dříve. Nakonec si lidé uvědomili, že nebudou mít co, jíst, ať je, či není starostou, pokud rychle nenajdou nějaké řešení.

Zjistili, že značnou část peněz, kterou dají starostovi, on dá strážníkům, kteří poté každého zavřou. Rozhodli se tedy, že každou korunu, kterou se jim v teroru podaří ušetřit, dají do společné kasy a následně sumu peněz dají přímo strážníkům, a tím si získají jejich přízeň, kterou neměli jen z toho důvodu, že se strážníci báli, aby neskončili o hladu jako všichni ostatní. Díky tomu to moudrému rozhodnutí se podařilo město od nadvlády starosty vyprostit, starosta byl vyhnán a město zachráněno. No… a aby si navždy obyvatelé města pamatovali, jak strašné může být, když člověk přijde o svá práva, dali si výstrahu do názvu města a pojmenovali ho Bezpráví.

Stejně jste jako malé děti. Všichni spíte, ale hlavně že máte velké řeči a říkáte si dospělí.



Opět bych chtěla jen na závěr zmínit, že toto je moje nová doména dříve jsem byla na blog.cz, ze kterého jsem odešla. Doufám, že se změna vyplatí a budu mít na svém blogu spoustu věrných čtenářů a hromadu nových, které mě hlavně svou kritikou posunou dál v mé bloggerské práci. Jinak řečeno budu ráda za každé vaše připomínky, ale samozřejmě nejvíce mě potěšíte, když začnete odebírat newslettery, což lze snadno zařídit dole v menu. ;)

PS.: Jeden z posledních článků tady na blogu... přesunula jsem se na novou doménu, aby nebyla změna příliš velká, zveřejňuji články na obou webech, brzy se však přesunu plně na svou novou doménu www.sloni-sen.cz

Budu ráda, když budete číst mé články i na nové adrese a začnete odebírat newslettery ;)

 

My - Zamjatin

6. ledna 2019 v 16:43 | Žolanda |  Čtu
Poslední dobou toho mám skutečně nad hlavu. A to i když jsou prázdniny. Zkrátka maturita. A tak tu jsem s další maturitní četbou tentokrát s knihou My od Zamjatina. Musím uznat, že je to kniha, která rozhodně patří mezi ty lepší, aspoň co se týče povinné četby.

Tak tady můj názor na knihu:

My.. dvě písmenka pod kterými se skrývá absolutní hrůza. Tak stručný a zároveň výstižný název pro knihu, kterou napsal Jevgenij Zamjatin v roce 1920. Co tedy skrývá název knihy? Antiutopický román, kde jsou lidé pouhými roboty, nemají jména pouze čísla a ztratili veškerou individualitu.. slova "ty" či "já" jsou zapomenuta, existuje jen "MY". Každý potlačuje veškeré své myšlenky, všichni smí myslet jen jako roboti, jakákoliv odchylka je brána za nemoc, která se musí léčit či operovat (operace mozku vedoucí ke ztrátě fantazie), v nejhorším případě musí být jedinec usmrcen, aby nebyl narušen chod Jednotného státu. Jedinec nemá význam, pouze stát ho má. Brečet pro jedincovu smrt → hloupost. City, láska, sny → zakázáno. Každý má právo spát s každým, vše je ovšem regulováno, vše je povoleno jen na žádost. Nemáš povolení (růžový papírek).. nesmíš. Každý jedinec má rozplánovaný celý den, každý si stále hlídá čas, vše probíhá dle stanoveného programu, vše mimo normu je trestné a musí se okamžitě nahlásit. Lidé bydlí v prosklených obydlích, aby byli stále všem na očích a nemohli dělat nic nekalého, jakékoliv soukromí je pryč.

Návštěva Národního muzea

28. prosince 2018 v 13:20 | Žolanda |  Cestuji
Předevčírem jsem byla s rodinou po velmi dlouhé době v Národním muzeu, které prodělalo velkou rekonstrukci. Nejsme nejbohatší, a tak jsme využili oslav 100 let naší republiky a 200 let muzea.. díky čemuž byla návštěva muzea zadarmo pokud člověk vyčekal frontu, která je na plus mínus dvě hodiny.. venku v zimě. Když jsme se konečně dostali dovnitř Národního muzea, měli jsme možnost si dát oblečení do šatny. My jsme ale byli šťastní, že nám je konečně teplo, a tak jsme si kabáty nechali a vydali se na prohlídku. Zajímavé a zároveň.. když se člověk zamyslí.. ne vůbec překvapivé bylo to, že každého z nás zaujalo něco jiného. Sbírka byla velmi různorodá, ale až za chvíli uvidíte, co jsem hlavně fotila.. jistě si povšimnete, že je to vše téměř na jedno brdo. Zkrátka příroda a vše kolem ní.

Nejvíce ze všeho mě zaujala Tsantsa.

 


Velký přesun → SLONI-SEN.CZ

26. prosince 2018 v 19:43 | Žolanda
Ahoj lidičky,
první věc, kterou chci říct.. je..... Krásné Vánoce všem.
Už dlouhou dobu mě tady na blog.cz štvaly reklamy.. teď se ještě přidalo neuvěřitelné množství spamů.. poruchy obrázků atd.
Dlouho jsem přemýšlela zjišťovala informace a nakonec se rozhodla, že končím... koupila jsem si vlastní doménu a hosting a nyní mě najdete na adrese SLONI-SEN.CZ
Doufám, že ti co navštěvovali můj blog, mě budou navštěvovat nadále ;)
Rozhodla jsem se provést obrovské změny.. hromadu novinek, a proto se jistě budete mít na co těšit. Jestli nechcete o nic přijít najdete mě na facebooku.. či mi dejte na vás e-mail a já vám budu zasílat všechny nové články ;)
Nějakou dobu budu psát všechny články.. jak sem tak i na novou adresu, aby nebyl přesun příliš rychlý, ale jinak počítejte s tím, že za chvíli budu zde absolutně neaktivní.
Kdyby se třeba někdo rozhodl také přemístit.. neváhejte napsat, ráda vám pomůžu, protože jsem zjistila, že přemístit se rozhodně není jen tak.. a to mi spoustu lidiček hodně pomohlo a stále pomáhá.
Tak ještě jedno odkaz na nový blog SLONI-SEN.CZ Budu se na vás těšit ;)


Píseň o Viktorce

18. prosince 2018 v 18:03 | Žolanda |  Čtu
Opět jsem tu s četbou k maturitě.. tentokrát s tenoučkou knížečkou Píseň o Viktorce:

Krásná knížečka napsaná spisovatelem, který jako jediný Čech dostal NC za literaturu.. možná nezačnu samotným textem, ale nejdříve ilustracemi, které krásně doplňovaly, co si člověk přečetl, co si představoval při čtení.. Karel Svolinský nakreslil jednoduché, a přesto velmi nádherné malůvky, které dokonale umocnily význam veršů.


Přemístím se nyní přímo k textu.. k lyricko-epické básni od Jaroslava Seiferta, který chtěl dílem uctít Boženu Němcovou a i její dílo Babičku s nezapomenutelnou postavou Viktorky, která zemře poté, co zešílela z nešťastné lásky ke svému milému.
Na básních.. v podstatě na jakémkoliv jiném umění mě asi nejvíce fascinuje to, že každému se zalíbí něco jiného.. něco jiného upoutá jeho pozornost.. a tu mojí pozornost si v této knížce získaly hlavně následující dvě sloky.. jedna je spíše ze začátku, kdy autor zmiňuje Viktorku, když ještě žila a je mu smutno z toho, co ji v životě potkalo a možná se snaží najít viníka.

"Kdo vylíbal ti z tváří tvých
tvé panenství a prsty zlými
drtil tvé prsy? Pověz ty mi,
kdo na svědomí má ten hřích?"

Velmi se mi líbí.. jak autor něžně vyjádřil něco, kvůli čemu by jiný měl chuť řvát a rozčilovat se.. z jeho veršů cítím, že ho to trápí, ale zároveň pokorně přijímá, protože zkrátka takový je život… smrt.

Následující verše jsou již z konce knihy.. rozhodně stojí za to, je sem přepsat, protože opěvují lásku.. jen pár slov a přitom mluví zcela za vše.. zcela dokonale vystihují obrovský význam lásky, která dává životu smysl. Jen pár slov, které bohatě stačí k tomu, aby autor vyjádřil přesně to, co chtěl.. vyjádřil, co by jiný nezvládl, i kdyby měl slov sebevíc.. takové autory obdivuji.. o takových si myslím, že si zaslouží ocenění, protože skutečně jejich díla mají smysl.. stručně a jasně řeknou, co si myslí.

"A se znamením na těle,
jaké kdys nosívali vězni,
za láskou půjde, neboť bez ní
je život troškou popela."

Ještě jednu část musím zmínit.. báseň je rozdělena na 7 malých kapitol psaných jednoduchým rýmovaným veršem.. a každá z nich je uvedena nějakým prologem, který se nerýmuje (psán volným veršem) a je psán kurzívou.. vždy je to nějaká úvaha většinou o lásce, která nutí k zamyšlení, jako třeba tyto verše ... jistě se na nich najde kousek pravdy.

"První sny dívek, které jsou
zamilovány nejdříve jen do lásky,
bývají jako tolik věcí na světě
tajemnější než tajemství zpovědní!"

Ten kdo poprvé pozná lásku.. zjistí jak nepopsatelný pocit to je a za žádných okolností se ho nechce vzdát.. opojný pocit, který hřeje u srdce, a proto je těžké se ho vzdát, když se něco pokazí.. proto si myslím, že má autor pravdu.. že dívka nemiluje milého ale lásku samotnou.


Celé dílo ale není jen opěvování lásky či litování Viktorky.. je to především dílo o Boženě Němcové, kde autor srovnává její život s životem Viktorky, protože obě ho neměly vůbec jednoduchý… z toho důvodu není báseň vůbec optimistická.. ale velmi pesimistická. Možná jen láska je zde vylíčena jako nádherný hluboký cit.. na druhou stranu je ale v knize řečeno k čemu až taková láska může vést, jak může skončit a rozhodně není vždy plná jen krásných rozkvetlých růží.

Velmi smutný je pak samotný konec knihy, který autor věnuje Boženě Němcové, líčí ji zde jako nemocnou, chudobou unavenou ženu, která už od života nečeká vůbec nic hezkého a jen dožívá zbylý čas, který jí byl dán… Bohem.. osudem.

Kniha: Tereza Raquinnová

13. prosince 2018 v 21:36 | Žolanda |  Čtu
Další povinná četba k maturitě.. vybrala jsem si knihy, které jsou buď krátké a nebo velmi zajímavé či velice rozpoluplné.. myslím, že tato kniha je rozhodně rozpoluplná i zajímavá.. ten kdo už čte mé články delší dobu, tak ví, že se vždy vyjadřuji přímo ke knize.. asi jen vzdáleně to jde nazvat recenzí.. zkrátka píši, co v knize je.. takže jestli to nechcete vědět a chcete to mít jako překvapení, až se jednoho krásného dne ke knize dostanete a třeba si ji u kafe přečtete.. rozhodně nečtěte dál.

Tuto knihu již čtu nějaký ten pátek (již ji mám dočtenou.. ale když jsem psala tuhle větu ještě jsem jí přečtenou neměla) a stále ne a ne se dohrabat do konce.. jsem tak v polovině.. je to důkaz toho, že mi kniha příliš nesedí. Námět knihy není špatný, ale zkrátka se do ní nemohu nějak začít. Je psaná dosti stroze, nezáživně, i když se tam jedná o hrozivé téma. O vraždu. Tereza a Laurent jsou milenci, jejichž touha je dovede k ohavnému činu. Zabijí manžela Terezy Kamila, aby mohli být spolu. V celku je chápu.. ona.. žena kypící energií, touhou, vášní má za manžela neduživého Kamila, hodného tak maximálně politování, nad jeho ubohostí. A Laurent.. zkrátka muž toužící po ukojení svých pudů. Spí tedy spolu, ale samozřejmě Kamil i se svojí matkou paní Raquinovou jsou velkou překážkou, aby si milenci mohli dělat, co a kdy chtějí. Vražda. Tak rychle se stane. Laurent utopí Kamila ve vodě, Tereza se na to dívá. Laurent si pak hraje na vyděšeného hrdinu, který se snažil Kamila za chránit, i když to nešlo. Všem vše barvitě vypráví a vodáci si pak hrají na to.. já to viděl na vlastní oči.. odehrálo se to tak a tak.. předhání se v tom, kdo z nich si umí vymyslet lepší příběh.. hrůza toho, jak život plyne dál, i když se udála, tak příšerná věc je vyjádřena jen jedinou větou "Kamilovu večeři snědli vodáci." Laurent pak chodí 14 dní do pohřebního ústavu než konečně pozná Kamilovo mrtvé tělo. Uleví se mu. Život plyne dál.. měsíc za měsícem.. i paní Raquinová už nebrečí pro svého syna den co den. Po roce a čtvrt se milenci ani jednou nemilovali, odcizili se sobě navzájem, ale přitom je již příhodná doba k tomu se vzít a splnit tak svůj cíl, kvůli kterému ohavnost spáchali. V tento moment se jim ale začnou zdát příšerné sny, ve kterých je pronásleduje mrtví Kamil.

Vánoce očima dítěte

9. prosince 2018 v 21:20 | Žolanda |  Téma týdne
jhg

Velký Gatsby

3. prosince 2018 v 17:17 | Žolanda |  Čtu
Poslední dobou píši jen minimum článků.. protože mě čeká maturita, a proto toho mám skutečně hodně.. samozřejmě jedna z tisíce věcí, co musím udělat, je povinná četba.. je to už nějakou dobu, co jsem viděla film Velký Gatsby a teď jsem se dostala ke knize.. zde je tedy moje příprava k maturitě.. srovnání myšlenek, abych před komisí neplácala páte přes deváté.


Jak začít psát o tomto díle.. začnu například tím, že než jsem se dostala ke knize, viděla jsem její filmové zpracování z roku 2013, kde Pana Gatsbyho hraje Leonardo DiCaprio. Ve filmu je toho tolik k zamyšlení, že jsem byla zvědavá na knihu, jak moc se liší a jestli je také tak dobrá či lepší? Odpověď jsem nenašla. Film i kniha mají něco do sebe.. liší se v některých věcech a jen stěží lze říci, co je lepší.

50 odstínů mne

21. října 2018 v 20:03 | Žolanda |  Téma týdne
Začátek roku je jako vždy hektický.. a tenhle školní rok nepřestane být rodeo, protože budu maturovat.
Za poslední dva roky jsem se změnila k nepoznání.. díky lidem, které považuji za svoji rodinu.. kde jsem našla skvělé přátele, kterým mohu plně důvěřovat a kde jsem si našla i přítele... začátek roku začal hned pěkně rychle.. poté jsem odjela s touto Rodinou na dva týdny do Albánie.. ano já vím, stále se tu neobjevil článek.. snad brzy objeví a vzhledem k množství fotek asi nebude jen jeden. ;)
Vrátila jsem se.. doháněla školu.. teď ji úspěšně dohnala, ale zase ji potřebuji předehnat, protože podzimní prázdniny opět strávím s nimi a ne nad učebnicemi či povinnou četbou.
Jak jsem již naťukla, za poslední dva roky jsem se neuvěřitelně změnila.. z člověka, který se snažil přizpůsobovat okolí, aby nebyl pomlouván (stejně byl).. se vyvinul člověk, který se snaží najít sám sebe.. A kdo tedy jsem?

1) Jsem pirátka Jolanda.
2) Jsem cikánka Jolanda.
3) Jsem člověk, který miluje přírodu.
4) Jsem člověk, který miluje a pochopitelně i chce být milován, což díky Bohu se mu teď plní a plně doufám, že se plnit nepřestane.
5) Jsem člověk, který si rád pobrečí u filmu.
6) Jsem člověk, který když si přečetl toto téma týdne, vzpomněl si na nádherné svaly Christiana Graye z 50 odstínů šedi a pak se začal smát.. omg.. co tímhle tématem týdne chtějí říct? :D
7) Jsem žena.. chci mít děti.. chci vařit manželovi večeři ;)
8) Jsem Jolanda, která chce cestovat.
9) Jsem Jolanda, která chce mít československého vlčáka a pojmenovat ho Vlk.
10) Jsem člověk, který rád fotí.
11) Jsem člověk, který rád píše, který se bez psaní neobejde, protože nedokáže myšlenky držet v sobě.
12) Jsem člověk, který nečetl, ale teď hned jak se zbaví povinné četby, chce přečíst všechny knihy světa.. až na tu povinnou četbu :D
13) Jsem poštolka... pták, který si snaží udržet svobodu uprostřed betonové klece.
14) Jsem indiánka Jolanda.. která miluje brouzdání přírodou.
15) Jsem indiánka Jolanda.. která vydrží pozorovat hodinu mravence, jak nesou do mraveniště mrtvé saranče.
16) Jsem člověk, který má panickou hrůzu z maturity.
17) Jsem člověk, který se chce dostat na Karlovku - obor biologie.
18) Jsem člověk, který chce cestovat, fotit, psát články či dělat prezentace na školách či pro veřejnost.
19) Jsem člověk, který miluje svojí rodinu.. jak tu pravou.. tak i tu co si vybral.. miluji své biocvoky.
20) Jsem člověk, který se někdy chová jako dítě, protože mu to dává pocit bezpečí.
21) Jsem člověk, který se bojí být šťastný, protože se to pak vždy zkazí.
22) Jsem žena, která raději místo kytice růží, chce do ucha slyšet "Miluji tě"
23) Jsem Jolanda, která miluje Alexe Supertrempa.
24) Jsem Jolanda, která miluje film i knihu Útěk do divočiny (Into The Wild).
25) Jsem Jolanda, která miluje knihu Walden aneb život v lesích.
26) Jsem Jolanda, která miluje knihu Člověk Gabriel.
27) Jsem Jolanda, která miluje knihu Totem vlka.
28) Jsem Jolanda, který se velmi líbí film Nespoutaný Django.
29) Jsem cvok.
30) Jsem žena toužící po objetí.
31) Jsem člověk, který se poslední dobou strašně změnil, až ho to děsí.
32) Jsem člověk, který má strach ze svých rozhodnutí.
33) Jsem člověk, který si není jistý, jestli tohle má zveřejnit.
34) Jsem člověk, který to zveřejní, protože si řekne, že když si to někdo, přečte a přestane ho mít rád, je to jeho problém. Já se bez toho člověka obejdu a budu si o to víc vážit člověka, který mě má rád skutečně takovou jaká jsem.
35) Jsem člověk, který přišel o své blízké.
36) Jsem člověk, který poznal bolest.
37) Jsem dítě, které se chce schovat za máminy sukně.
38) Jsem člověk, který je i odvážný, až někdy sám sebe překvapí.
39) Jsem člověk, který se raději postaví na odpor, než udělat něco, co nepovažuje za správné.
40) Jsem člověk, který nesnáší denní rutinu, ale ví, že je nezbytná.
41) Jsemm člověk, kterého děsí denní rutina, protože se z toho vytrácí individualita. Nedělám to vlastním rozumem, ale automaticky.
42) Jsem žena, která se chce schoulit do bezpečné náruče muže.
43) Jsem Jolanda, která se necítí dobře mezi lidmi, kteří si stále na něco hrají.
44) Jsem člověk, který si váží Pravdy.
45) Jsem Jolanda, která ráda projeví úctu člověku, když si to zaslouží.
46) Jsem člověk, který neumí moc dobře kreslit, i kdyby to tak rád uměl.
47) Jsem Jolanda, která dostane raději pětku a vymění to za čas strávený s přáteli.
48) Jsem Jolanda, která miluje svíčkovou.
49) Jsem Jolanda, která miluje svou zem, která je Čech a je na to hrdá.
50) Já jsem Jolanda.

Zoo Dvůr Králové

27. srpna 2018 v 18:37 | Žolanda |  Cestuji
Letošní prázdniny jsem cestovala různě po České republice a jednoho dne.. trochu deštivého.. jsem navšítila i Zoo ve Dvoře Králové.

Zoo se mi velmi líbila, a proto jsem v ní nafotila hromadu fotografií.. snažila jsem se jich vybrat jen několik, ale sami se brzy přesvědčíte o tom, že mi to moc nevyšlo.. tak doufám, že se vám budou fotografie líbit a pěkně se jimi pokocháte ;)

Jak jsem již zmiňovala.. byl deštivý den, a proto v zoo bylo celkem málo návštěvníků.. skvěle jsme si mohli vše prohlédnout. Přišlo mi, že oproti zoo v Praze, jsme u zvířat nějak blíž, ve větším kontaktu, ale zároveň mi nepřipadalo, že by zvířata trpěla nedostatkem prostoru ve výběhu.. vše bylo v té správné míře.. tak aby si to užili, jak návštěvnící, tak zvířata, aspoň v rámci možností, přece jenom svoboda je svoboda.. i když některá zvířata, která tu jsou, by v ní už asi nepřežila.

Vešli jsme do zoo a zanedlouho jsme narazili na geparda, který se ladně procházel a lidem nevěnoval sebemenší pozornost..


Co se týče pavilonů.. směli d nich psi → směl do většiny z nich i můj bráška, a tak se mohl podívat na šelmičku jménem fosa, která je endemickým druhem na Madagaskaru..


Další články


Kam dál