50 odstínů mne

Dnes v 20:03 | Žolanda |  Téma týdne
Začátek roku je jako vždy hektický.. a tenhle školní rok nepřestane být rodeo, protože budu maturovat.
Za poslední dva roky jsem se změnila k nepoznání.. díky lidem, které považuji za svoji rodinu.. kde jsem našla skvělé přátele, kterým mohu plně důvěřovat a kde jsem si našla i přítele... začátek roku začal hned pěkně rychle.. poté jsem odjela s touto Rodinou na dva týdny do Albánie.. ano já vím, stále se tu neobjevil článek.. snad brzy objeví a vzhledem k množství fotek asi nebude jen jeden. ;)
Vrátila jsem se.. doháněla školu.. teď ji úspěšně dohnala, ale zase ji potřebuji předehnat, protože podzimní prázdniny opět strávím s nimi a ne nad učebnicemi či povinnou četbou.
Jak jsem již naťukla, za poslední dva roky jsem se neuvěřitelně změnila.. z člověka, který se snažil přizpůsobovat okolí, aby nebyl pomlouván (stejně byl).. se vyvinul člověk, který se snaží najít sám sebe.. A kdo tedy jsem?

1) Jsem pirátka Jolanda.
2) Jsem cikánka Jolanda.
3) Jsem člověk, který miluje přírodu.
4) Jsem člověk, který miluje a pochopitelně i chce být milován, což díky Bohu se mu teď plní a plně doufám, že se plnit nepřestane.
5) Jsem člověk, který si rád pobrečí u filmu.
6) Jsem člověk, který když si přečetl toto téma týdne, vzpomněl si na nádherné svaly Christiana Graye z 50 odstínů šedi a pak se začal smát.. omg.. co tímhle tématem týdne chtějí říct? :D
7) Jsem žena.. chci mít děti.. chci vařit manželovi večeři ;)
8) Jsem Jolanda, která chce cestovat.
9) Jsem Jolanda, která chce mít československého vlčáka a pojmenovat ho Vlk.
10) Jsem člověk, který rád fotí.
11) Jsem člověk, který rád píše, který se bez psaní neobejde, protože nedokáže myšlenky držet v sobě.
12) Jsem člověk, který nečetl, ale teď hned jak se zbaví povinné četby, chce přečíst všechny knihy světa.. až na tu povinnou četbu :D
13) Jsem poštolka... pták, který si snaží udržet svobodu uprostřed betonové klece.
14) Jsem indiánka Jolanda.. která miluje brouzdání přírodou.
15) Jsem indiánka Jolanda.. která vydrží pozorovat hodinu mravence, jak nesou do mraveniště mrtvé saranče.
16) Jsem člověk, který má panickou hrůzu z maturity.
17) Jsem člověk, který se chce dostat na Karlovku - obor biologie.
18) Jsem člověk, který chce cestovat, fotit, psát články či dělat prezentace na školách či pro veřejnost.
19) Jsem člověk, který miluje svojí rodinu.. jak tu pravou.. tak i tu co si vybral.. miluji své biocvoky.
20) Jsem člověk, který se někdy chová jako dítě, protože mu to dává pocit bezpečí.
21) Jsem člověk, který se bojí být šťastný, protože se to pak vždy zkazí.
22) Jsem žena, která raději místo kytice růží, chce do ucha slyšet "Miluji tě"
23) Jsem Jolanda, která miluje Alexe Supertrempa.
24) Jsem Jolanda, která miluje film i knihu Útěk do divočiny (Into The Wild).
25) Jsem Jolanda, která miluje knihu Walden aneb život v lesích.
26) Jsem Jolanda, která miluje knihu Člověk Gabriel.
27) Jsem Jolanda, která miluje knihu Totem vlka.
28) Jsem Jolanda, který se velmi líbí film Nespoutaný Django.
29) Jsem cvok.
30) Jsem žena toužící po objetí.
31) Jsem člověk, který se poslední dobou strašně změnil, až ho to děsí.
32) Jsem člověk, který má strach ze svých rozhodnutí.
33) Jsem člověk, který si není jistý, jestli tohle má zveřejnit.
34) Jsem člověk, který to zveřejní, protože si řekne, že když si to někdo, přečte a přestane ho mít rád, je to jeho problém. Já se bez toho člověka obejdu a budu si o to víc vážit člověka, který mě má rád skutečně takovou jaká jsem.
35) Jsem člověk, který přišel o své blízké.
36) Jsem člověk, který poznal bolest.
37) Jsem dítě, které se chce schovat za máminy sukně.
38) Jsem člověk, který je i odvážný, až někdy sám sebe překvapí.
39) Jsem člověk, který se raději postaví na odpor, než udělat něco, co nepovažuje za správné.
40) Jsem člověk, který nesnáší denní rutinu, ale ví, že je nezbytná.
41) Jsemm člověk, kterého děsí denní rutina, protože se z toho vytrácí individualita. Nedělám to vlastním rozumem, ale automaticky.
42) Jsem žena, která se chce schoulit do bezpečné náruče muže.
43) Jsem Jolanda, která se necítí dobře mezi lidmi, kteří si stále na něco hrají.
44) Jsem člověk, který si váží Pravdy.
45) Jsem Jolanda, která ráda projeví úctu člověku, když si to zaslouží.
46) Jsem člověk, který neumí moc dobře kreslit, i kdyby to tak rád uměl.
47) Jsem Jolanda, která dostane raději pětku a vymění to za čas strávený s přáteli.
48) Jsem Jolanda, která miluje svíčkovou.
49) Jsem Jolanda, která miluje svou zem, která je Čech a je na to hrdá.
50) Já jsem Jolanda.
 

Zoo Dvůr Králové

27. srpna 2018 v 18:37 | Žolanda |  Cestuji
Letošní prázdniny jsem cestovala různě po České republice a jednoho dne.. trochu deštivého.. jsem navšítila i Zoo ve Dvoře Králové.

Zoo se mi velmi líbila, a proto jsem v ní nafotila hromadu fotografií.. snažila jsem se jich vybrat jen několik, ale sami se brzy přesvědčíte o tom, že mi to moc nevyšlo.. tak doufám, že se vám budou fotografie líbit a pěkně se jimi pokocháte ;)

Jak jsem již zmiňovala.. byl deštivý den, a proto v zoo bylo celkem málo návštěvníků.. skvěle jsme si mohli vše prohlédnout. Přišlo mi, že oproti zoo v Praze, jsme u zvířat nějak blíž, ve větším kontaktu, ale zároveň mi nepřipadalo, že by zvířata trpěla nedostatkem prostoru ve výběhu.. vše bylo v té správné míře.. tak aby si to užili, jak návštěvnící, tak zvířata, aspoň v rámci možností, přece jenom svoboda je svoboda.. i když některá zvířata, která tu jsou, by v ní už asi nepřežila.

Vešli jsme do zoo a zanedlouho jsme narazili na geparda, který se ladně procházel a lidem nevěnoval sebemenší pozornost..


Co se týče pavilonů.. směli d nich psi → směl do většiny z nich i můj bráška, a tak se mohl podívat na šelmičku jménem fosa, která je endemickým druhem na Madagaskaru..


Zbytečnosti, co nutně potřebujeme

21. srpna 2018 v 12:45 | Žolanda |  Téma týdne
Čtu slova témata týdne a jímá se mě nechuť, tíha, strach, ohavnost. Co vše se skrývá pod těmito slovy? Vlastně téměř vše. V dnešní době je tolik věcí, co vlastně nepotřebujeme a stejně je všichni máme či aspoň většina z nás. Patří sem i televize, která byla tématem týdne minulý týden, ale patří sem i mnoho jiných věcí, které by se daly vyjmenovávat donekonečna. Tak uvedu aspoň pár, které mi zrovna přichází na mysl.

Šampón.
Na co ksakru je? No a tak budu mít mastné vlasy, na to se přece neumírá a také jsem v jedné knize četla, že kdybychom šampón nepoužívali nějakou dobu, tak vlasy si zvyknou a přestanou být mastné, přestanou vypadat nechutně, tak k čemu ho sakra každý máme doma. Abychom zapadli mezi ostatní, aby na nás ostatní nekoukali jako na někoho podřadného? Božínku.. copak nevidíte, jak debilní argument to je!?

Plasty.
Ach bože, kolik jich doma máme a přitom většinu nepotřebujeme a to co náhodou "skutečně" potřebujeme.. šlo by vyrobit z něčeho jiného. Jednoho dne se skutečně utopíme v době plastové.

Kalendář.
K čemu je kalendář, když každý máme doma diář či tři kalendáře či hromadu mobilů a počítačů.. vždyť všechny tyto věci nám poslouží stejně dobře.

Nože.
K čemu potřebujeme v kuchyni padesát nožů vždyť by stačily třeba tři či dokonce jeden, kdyby člověk byl při smyslech.

Talíře. Vidličky.
Rodina má dejme tomu 4 členy, připočtu pár návštěv.. maximálně se dostanu na sedm.. proč ale mám doma těch talířů přes deset vidliček přes patnáct a mohla bych pokračovat hromadou lžiček atd.? Skutečně tomu nerozumím.

Oblečení.
Opět další kvanta věcí, která jsou úplně k ničemu.. vždyť přece sama dobře vím, že se bez toho obejdu.. když jedu na soustředění s mými přáteli.. vystačím si se dvěma triky.. jedno mám na sobě.. druhé se pere v umyvadle a suší na šňůře. Proč mám patery džíny, hromadu ponožek.. proč mám to všechno? Vždyť je to taková škoda.. a to já jsem na tom ještě dobře.. většinu jsem koupila v secondhandu za 35,- .. to jiní mají plné skříně značkových 3,14čovin, které po roce vyhodí a koupí si nové a nové a nové a ještě sto tisíckrát nové. Opět jsem četla jedné moudré knize, že kdyby se nyní přestalo vyrábět jakékoliv oblečení a lidstvo by se o to dosavadní podělilo, mohli bychom si takhle v klidu žít desítky let, ale ono by pár zbohatlíku na tomto jen těžko zbohatlo, a proto jsou stále plné nákupáky lidí, kteří jsou schopní se kvůli těm hadrů pozabíjet.. lidí, kteří si myslí, že když na sobě budou mít hadry za desítky tisíc, tak jsou středem vesmíru.

 


Televize je zbytečná

19. srpna 2018 v 18:13 | Žolanda |  Téma týdne
Zbytečná? Ano, to rozhodně je.. filmy.. stáhnu si je na ulož.to či na ně kouknu online.. reklamy.. mám jich plno na youtube.. zprávy.. nejenom, že mám internet, ale i noviny.. a informace v podobě různých dokumentů? Dokumenty si buď stáhnu a nebo si informace najdu na googlu či si je mohu také najít v knize... ano je zbytečná, a proto ji v dnešní době čím dál více lidí nemá, a nebo má, ale nekouká na ni, ale i přes to všechno má televize pár výhod. Tedy aspoň pro mě. Večer se celá rodina u ní sejdeme, koukáme na ní.. jíme.. povídáme si.. zkrátka jsme spolu a to je rozhodně pozitivní, protože mi přijde, že v dnešní době spolu lidi tráví málo času a nebo ho spolu tráví tak nějak povrchně, jakoby spolu nebyli.

Mám ráda ty večerní chvíle, kdy se všichni po namáhavém dnu, ať ho měl každý z nás jakkoliv těžký, sejdeme, myšlenky se zklidní.. až nakonec někdo z nás občas usne... usne únavou a pocitem bezpečí.

Ano mohli byste říct, vždyť si můžete povídat i bez televize, můžete hrát nějakou hru.. ale jsme unavení.. nechceme hrát hry.. zkrátka jen chceme koukat do blba na nějakou hovadinu a občas u toho prohodit pár slov... a jen zkrátka mít pocit, že jsme spolu a opět jsme den přežili ve zdraví.. i když některé dny umí být skutečně velmi náročné.

V naší rodině také děláme to, že si film stáhneme a poté si ho pustíme na televizi, protože televize má větší a kvalitnější obraz než náš počítač.. takže i když se zdá být televize v dnešní počítačové době skutečně zbytečná, lze u ní najít i pár výhod, proč ji mít a nevyhodit ji do koše, i když možná časem i zmíněné výhody se časem rozplynou v prázdnotu, ale to se uvidí ;)

Já přirozený (Stébla trávy, Walt Whitman)

18. srpna 2018 v 8:50 | Žolanda |  Čtu
Je to sice nějaký ten pátek, co jsem četla tyto řádky od Walta Whitmana.. ale stále mám chuť říci o nich pár slov. Walta Whitmana znám už řádku let.. nedávno jsem o něm psala již pár řádek, nebo spíše jsem psala něco, co se mu mělo podobat, ale jestli se to povedlo.. no posuďte sami.
Poprvé jsem se seznámila s jeho verši v jednom seriálu.. zaujaly mě jak jeho verše, tak i jeho osobnost, když jsem si později o něm četla pár řádek na wikipedii.
No a právě nedávno jsem narazila na tyto řádky, které jsem ještě nikdy neviděla. Moc se mi líbili. Jsem zvědavá, co mi k nim řeknete vy. Četli jste Whitmanovi Stébla trávy? Já, když jsem viděla ten seriál, co jsem již zmiňovala, tak jsem si je půjčovala, ale byla o dost mladší než jsem teď, a proto jsem jeho verše moc nechápala.. nedokázala jsem s nimi splynout v jeden celek.. jen ty, co byly vybrané v tom seriálu mi přišli srozumitelné, protože je částečně vysvětloval kontext seriálu.. a tak jsem zkrátka Stébla trávy nedočetla.. nebavily mě.. ale teď.. teď bych si je ráda přečetla, ale zase není čas.
A tak jsem skončila jen u těchto veršů, jejichž přečtení mi nezabere tolik času...


Láska v posteli

16. srpna 2018 v 18:25 | Žolanda |  Píši
O prázdninách jsem toho mnoho prožila.. postupně se tu budou objevovat články.. nyní tu mám něco, co jsem napsala před pár dny.. nevím, co k tomu říct.. zkrátka mě to tak napadlo a musela jsem si to napsat do poznámek do mobilu a nyní to přepisuji sem:

"Cítím teplo tvého těla, tvou vůni,
slyším tvůj dech a zvedá se mi ruka na tvé hrudi,
cítím tě na jazyku, před chvíli jsem tě cítila i uvnitř sebe,
byl to krásný pocit, cítím se v bezpečí,
zkrátka jsem jen tvá v tvém láskyplném náručí, šťastná.
Mám tě ráda, drahoušku <3"

Alchymista - Paulo Coelho

16. července 2018 v 8:55 | Žolanda |  Čtu
Jsou prázdniny.. já budu maturovat, a tak jsem se pustila do povinné četby.. učitelka nám zadala přečíst knihu Alchymista.. tak jsem si ji teď přečetla.


O této knize jsem se dozvěděla od své spolužačky, která mi ji půjčila domů. Blížil se konec školního roku, a tak jsem toho měla hodně ve škole a na knihu se ani nepodívala, i když mi ležela doma na stole. Učitelka nám řekla, co si můžeme přečíst přes prázdniny a mezi nimi byla tato kniha.. no a tak jsem se rozhodla, že si ji teda přečtu, i když to, že je to povinná četba, mě jako vždy trochu odradilo.. přečetla jsem prvních pár stran.. no a zatím dobrý.. pokračovala jsem dál a stále jsem nenacházela důvod, proč bych měla knihu přestat číst. Po několika desítkách stránek jsem knihu odložila a dostala se k ní až po několika dnech.. začetla jsem se do ní a následně se dostala do fáze, kdy už jsem nemohla přestat a musela jsem ji dočíst do konce, protože jsem byla zvědavá, jak končí. Po pravdě jsem ji do sebe nahltala tak rychle, že si ani přesně nepamatuji, co vše v ní bylo, a přitom uplynul teprve týden, co jsem ji dočetla.

Kniha mi trochu připomíná Malého prince.. přijde mi taková trochu pohádková.. jednoduchá a přitom v ní je tolik věcí k zamyšlení.. rozdíl je asi v tom, že u Malého prince máte "hluboké myšlenky" mezi řádky, což zde jsou napsány docela přímo.. narovinu. Kniha mi přijde skvělá jako prázdninové čtení, není napsaná nijak složitým jazykem či dlouhými větami a je rozčleněna na kratičké kapitolky, takže jde její četbu téměř kdykoliv přerušit a odběhnout dělat něco jiného. Knihu také považuji za prázdninovou právě z toho důvodu, že myšlenky jsou zde napsány narovinu, což se hodí, protože po deseti měsících učení nevím ani, kolik je jedna plus jedna, natožpak přemýšlet a hledat myšlenky mezi řádky, na to mi skutečně mozek nestačí. Jsem úplně vygumovaná a potřebuji vše mít před očima srozumitelně. Kniha má také dobrý konec. O prázdninách se mi brečet nechce, takže to je také výhoda. 😉 Alchymista je také trochu motivační čtení, lákající, abychom neztráceli čas a užívali života naplno.. no a kdy jindy má člověk čas na nějaké to dobrodružství než právě o prázdninách. Tyto řádky by se daly nazvat možná trochu recenzí.. teď však se chci dostat již k ději, takže pokud nechcete vědět o čem kniha je.. chcete to mít jako překvapení, nečtěte dál.

Poděbrady & Poděbradská jezera

10. července 2018 v 13:58 | Žolanda |  Cestuji
Prázdniny začaly už před nějakou dobou a my jsme se konečně vydali.. celá rodinka.. na první tremp.. jako vždy jsme sebou měli hromadu věcí.. plné auto.. i přes běžné neshody jsme konečně vyrazili do Poděbrad, kde se nachází pískovny s krásně křišťálově čistou vodou, která je velmi dobrá na potápění. U pískoven jsme byli již loni a moc se nám líbili, a proto jsme se rozhodli zde tentokrát přespat, abychom si krásu a pohodičku více užili. Musím uznat, že bylo skutečně šílené vedro, a tak jsme se museli hodně choulit do stínu. Čvachtali jsme se, trochu opalovali a četli si (dočetla jsem zde knihu Alchymista.. bude o ní brzo článek). Měli jsme s sebou také hromadu jídla, a tak nám skutečně vůbec nic nechybělo.


Životní cíl

3. července 2018 v 15:38 | Žolanda |  Téma týdne
Opět pár řádků, které píše naprosto retardovaný občan České republiky ;)

Když jsem byla menší.. vůbec jsem netušila, kým chci být. Chtěla jsem být naprosto vším.. když tak přemýšlím, tak právě lžu.. chtěla jsem být kuchařkou, prodavačkou, uklízečkou, popelářem, asistentkou v kanceláři atd... nikdy mě ale nenapadly takové ty typické hlouposti.. nebo aspoň si myslím, že jsou typické.. mám tím namysli.. princezna či baletka.. to fakt ne.. já chtěla být voják.. od malička jsem měla ráda děti.. pochopitelně hlavně mojí mladší sestru.. byla tak sladké miminko.. s buclatými tvářičkami. Dlouho jsem chtěla být učitelkou.

Přišla puberta. Najednou jsem nechtěla být ničím. Jen prostě žít, flákat se a možná tak utrácet peníze rodičů. V pubertě jsem začala objevovat sama sebe a činím tak do teď.. ujasnila jsem si, co mám ráda, na čem mi záleží a začala jsem být čím dál větší blázen od přírody, kterou jsem měla ráda jako malá, ale teď ji začala milovat.. ale skutečně milovat.. umřela bych pro ni, kdybych jí tím pomohla.. pak mi přišli do života lidičky, o kterých poslední dobou mluvím velmi často.. a já si uvědomila, že skutečně mám přírodu velmi ráda, ale také, že hlavně miluji lidi, kteří jsou "normální", což jsou právě, aspoň ty co znám, lidi, kteří milují přírodu.. slovem "normální" myslím.. nepomlouvají se (respektive jen ze vtipu), odpadky hází do koše ne všude kolem sebe, nelžou (plus mínus samozřejmě), jsou k sobě upřímní a mají se navzájem skutečně rádi.. pochopila jsem, že miluji přírodu, ale hlavně lidi, kteří jsou její součástí a chtějí jí být na blízku..

Od malička jsem psala slohové práce.. klidně několik za měsíc, které byly na několik stran a byly vždy čteny před třídou, protože se učitelce moc líbily.. teď píši už jen ty povinné, ale stále se líbí a jsou čtené.. pořídila jsem si blog a začala psát na něm.. začala jsem se na něm vypisovat ze svých někdy zmatených nálad a lidem se zalíbil. Samozřejmě ne vždy vše a všem.

Nikdy jsem neuměla moc dobře kreslit, a proto mě to ani moc nebavilo, ale cítila jsem, že nějakého "uměleckého ducha" v sobě mám, a tak jsem k patnáctinám dostala zrcadlovku.. fotím do teď, když mám náladu.. moc mě to baví.. fotím přírodní motivy, sebe (když po mé fotce zatouží nějaký mládenec :D) a někdy vše, co vidím.

Poslední dobou se mi skutečně daří.. zažívám mnoho úspěchů, které mě velmi motivují k další činnosti a poslední dobou se snažím naučit, jak si v budoucnu svými koníčky vydělat nějakou tu korunu. Už nejsem tak zmatená a mám své cíle, o nichž si myslím, že je v mých silách jich dosáhnout.. sice jich není málo.. ale umřít se rozhodně zítra nehodlám a mám , proto plno času si je vyplnit.. myslím, že když si je tu vypíši a budu je mít stále na očích.. také se s nimi s vámi podělím a třeba se najde někdo, kdo mě v nich podpoří.. myslím, že se mi budou snáze plnit.. tak poslouchejte:

Kudlanka & Strašilky

1. července 2018 v 17:08 | Žolanda |  Moji miláčci
Už je to pár neděl, co jsem se vrátila z biologického soustředění.. z Fluonoci.. byla jsem tam s lidičkami, o kterých jsem již několikrát psala. Jsou to lidi, které jsem poznala více než před rokem a od té doby mi totálně mění můj život. Již jsem s nimi procestovala mnoho míst a nyní jsem byla v Podyjí. Bylo tam skutečně nádherně. Rozmanitá příroda, ne jako v Praze.. v Podyjí je tolik různorodá biodiverzita, že je to pro mě vždy šok.. stejně jako loni v Bílých Karpatech.. úžasné.. tohle Moravákům závidím a když jsem viděla, jak si poté večer zalezou do hospod a pijí tam víno, opijí se, následně zpívají písně tím svým hantécem.. myslím, že si té přírody ani neváží. Vůbec netuší, jaký poklad mají přímo před sebou. Toulali jsme se pět dní mezi vinicemi, na kterých bylo skutečně neskutečné vedro a hledali jsme užovku stromovou. Za to utrpení stála.. je nádherná. Také jsme našli několik krajníků pižmových, kteří mají naprosto úchvatnou barvu. Bylo mi zde nádherně.. tak jako vždy, když jsem s těmito lidmi. A tak jsem si kousek té krásy musela odvést domů. Doma skončila kudlanka. Již jsem jednu měla.. koupenou na burze, ale ta mi shodou okolností utekla.

Asi jsem blázen, ale děsně se mi líbí. Je to naprosto dokonalý predátor. Člověk jí tam šoupne mouchu a během několika okamžiků je po ní a kudlanka si ji pěkně láduje do břicha.. poté se rozhlédne, jde ke kapce vody a ještě večeři zapije.

Také se mi to zlatíčko nedávno svléklo. Celkem mě překvapilo, o jak velký kus povyrostla. Uloví teď mnohem větší mouchu než předtím, jsem na ni pyšná :D

Zrovna dnes jsem ji pozorovala asi půl hodiny, jak loví vosičku, která byla na ni příliš velká.. nakonec ji ale přece jenom pokořila. Člověk by neřekl, jak "obyčejný" hmyzák může být tak šíleně fascinující.

Chci trochu zaktuálnit informace.. a tak musím zmínit, že mám doma i strašilky.. ty už mám, ale déle. Nejdříve jsem měla jen dvě.. každou jinou, ale jedna se rozmnožila partenogenezí, a tak mi jich tam teď leze hned několik. Jestli se budou ještě dále množit vážně nevím, co si s nimi počtu, nemohou svůj počet zvětšovat donekonečna.. proč je ale zmiňuji? První důvod jsem již řekla, aby zde byly ucelené informace, ale také proto, že i strašilky jsou velmi zajímavé.. tedy aspoň pro mě. První zajímavost, o které nevím, jestli ji víte, je ta, že jí jen listy ostružiníku a nic jiného a druhá věc, která mě zaujala mnohem více, je ta, že se svlékají stejně jako kudlanka, ale na rozdíl od kudlanky strašilky svojí starou svlečku, ze které vylezou sní, což kudlanka neudělala a nechala ji napospas svému osudu.

Možná nejste retardovaní jako já a je vám to fuk, ale já jsem z toho úplně vydřená :D

PS: Omlouvám se.. nemám fotky.. zvěřinec je na chatě a zapomněla jsem ho vyfotit, takže později.. mám jen fotky z mobilu.. a ty vidět nechcete.. věřte mi.. ta kvalita.. děs běs

Doplnění fotky.. už jsme ji cvakla.. 10.07.2018


Toto ignorujte.. aspoň prozatím teprve se učím a momentálně něco zkouším:

Další články


Kam dál