Válka & Já

8. srpna 2014 v 9:30 | Žolanda |  Vícedílné příběhy
Když mi bylo asi devět..napsala jsem jeden příběho válce..celý vám ho sem přepíšu a myslím, že se vám bude líbit..je sice takový kratší, přece jenom mi bylo osm nebo devět, ale stejně stojí zato. Tento příběh podobný pak napíši ještě jednou, ale buduho psát já 14 -ti letá puberťačka, hlavní rozdíl těchto příběhů bude v tom, že ten, který chci psát teď bude o dost delší..bude to několik dílů ;) Zároveň, ale zachovám vše, co bylo v "minulé verzi", takže to možná trochu nebude dávat smysl, ale to co tam píši, tak jsem si o válce myslela, že tak funguje, je to sice hloupost, ale opravdu jsem tomu věřila..myslela jsem si, že se bojuje jen ve dne.. no uvidíte sami ;) A poslední informace můj příběh tedy ten, který píši ve 14 letech bude začínat až v dalším dílu!

"Minulá verze"..verze 9 -ti leté Žolandy

Válka v poušti
Jmenuji se Torb. Jako jediný jsem z našeho oddílu přežil 2.světovou válku. Protože se mi stýská po mém nejlepším kamarádovi řeknu vám o něm povídku. Začnu asi takle:
Můj kamarád se jmenoval Ben. Seznámili jsme se tak, ženás na začátku války dali do stejné chatrče. V této chatrči nás bylo celkem pět. Postupem času jsmese čím dál více seznamovali až z nás byli velice dobří přátelé. Bena ale do této chatrče přiřadili jako posledního a proto jsme se mu snažili ukázat jak to tady chodí. Benovi se snámi moc líbilo a mě si postupem času vybral jako toho nejlepšího kamaráda. Jednoho dne náš vedoucí úplně vpadl do dveří a řekl, že nás potřebují na bojišti. Já jsem se úplně zhrozil ale musel jsem jít. Šel také Ben. Asi po hodině jsme s velitelem došli na místo. Každých pět minut jseme viděli jak někdo někoho zabil. Asi po dvouch dnech boje zemřel první můj kamarád z naší chatrče, po hodině zemřel ještě jeden. O den později zemřel ještě jeden kamarád, takže už zbyl jen Ben a já. Po třech dnech co zemřel můj třetí kamarád zemřel i Ben. Když jsem to viděl běžel jsem do té chatrče kde jsem spával s Benem a tam jsem se rozbrečel. Asi po půl hodině vstoupil do chatrče velitel, protože byl hodný tak mě začal uklidňovat. Po chvíli jsem se uklidnil a s velitelem jsem šel znovu bojovat. Bojoval jsem asi rok. Vždycky mě velitel odvedl večer do chatrče a ráno zase do boje. Po tom roce mi velitel řekl velice příjemnou zprávu, že se můžu vrátit domů. Tato zpráva mě velice potěšila a proto jsem si rychle sbalil batoh a vidal jsem se domů. Když jsem přišel celá rodina měla velikou radost, že jsem přežil. Dál už vám vyprávět nebudu, protože už musím jít dělat něco jiného tak zase příště a nashledanou!!

PS.: S chybami je to napsané úmyslně..napsala jsem to přesně tak jako v devíti letech ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama