Co bude dál?

26. března 2015 v 17:31 | Žolanda |  Téma týdne
Každý člověk myslí na minulost či na budoucnost.. proč? Asi nám je to souzeno, se pořád trápit minulostí.. myslet na to špatné, co se stalo a nebo si představovat, co se stane. My lidé nedokážeme žít teď.. žijeme v minulosti a nebo v budoucnosti, ale nikdy ne teď.. zkoušela jsem to mnohokrát žít teď, užívat si té chvíle, co je teď a nebo naopak prožívat ten smutek, co je teď. Nejde to. Stejně to vždy dopadne tak, že začnu myslet na to, co jsem dělala včera nebo, že mě čeká písemka a nemyslím na to, že jsem teď s kamarády, nebo něco výborného jím u televize a že jsem s rodinou, vždy moje mysl přesměruje na něco jiného.. místo, abych prožívala, co je teď zabírám se hloupostmi.. buď tím, co jsem udělala v minulosti špatného, stejně už to nezměním a nebo tím, co se stane, stejně to co se má stát se stane a nijak to neovlivním, tak proč se tím trápit do předu, osud nezměním. Vím o tom, že tuto chybu dělám, ale prostě si nemohu pomoct, nedokáži prožívat to zlé, či to dobré co je teď, co je v tento okamžik, v tuto minutu, v tuto sekundu.. pořád jsem jinde a nevím, jak tomu zabránit, jak myslet na přítomnost a ne na ty hlouposti okolo ní.
Zvířata, když mají plné břicho něčeho dobrého užívají si ten okamžik.. já si sice lehnu do postele a užívám si, ale zároveň myslím na to, co budu dělat, co mě čeká a ne jenom zítra, ale i za deset dvacet let.. budu vůbec žít, co když mě přejede auto, nebo něco jiného.. říkám si, proč se tím trápit, ale stejně na to myslím.. a nebo myslím na to, co jsem neřekla, co jsem neudělala pro osobu, která už se možná do mého života nikdy nevrátí.. stejně už to té osobě neřeknu, ani už jí s ničím nepomůžu, tak proč se tím zaobírat.. proč se tím trápíme, když ani jedno neovlivníme, ani minulost, ani budoucnost.. proč? Znáte někdo odpověď? Já tedy ne. Podařilo se vám někdy, aspoň hodinu, dvě, žít v přítomnosti, žít v tento okamžik a ne nikde jinde?

(google.com)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 27. března 2015 v 7:53 | Reagovat

Hezky jsi to  napsala. Já jsem dlouhé roky právě příliš myslela na budoucnost a hlavně se trápila pořád tím, co jsem v minulosti měla (mohla) udělat lépe. Stále mám osobní problémy (a kdo ne, že) ale protože mě to ničilo už i zdravotně, naučila jsem se soustředit na přítomnost, na větší i menší okamžiky :-)

2 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 27. března 2015 v 15:54 | Reagovat

[1]: A jak si to dokázala myslet na přítomnost mně to vůbec nejde :(

3 petry98 petry98 | E-mail | Web | 28. března 2015 v 22:51 | Reagovat

Také se zabývám hlavně minulostí a strachem z budoucnosti. Ale zjišťuji, že je to zbytečné se trápit. Prožívají to všichni, ale každý to vnímá jinak. Důležitý je nadhled.
Jinak moc pěkně napsané.

4 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 29. března 2015 v 9:20 | Reagovat

[3]: Ono  se to lehce řekne.. nadhled.. ale hůř udělá.. mně to prostě nejde

5 terezka66 terezka66 | Web | 4. dubna 2015 v 12:54 | Reagovat

Moc dobře napsaný článek, pravdou ovšem opravdu je, že se více pobybujeme v minulých a budoucích časech než abychom se zastavili a žili a prožívali daný moment, který nám právě nabízí to současné. Ovšem když se nad tím zamyslím a hodiny běží, dá se říci, že to co jsme prožili před minutou se dá považovat za minulost, a to co prožijeme za minutu nebo hodinu, jako budoucnost :-)

6 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 18:45 | Reagovat

[5]:To sice ano, ale já mám namysli minulost a budoucnost trochu dál od přítomnosti třeba den dopředu či u minulosti zase dozadu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama