Napíšu vlastní knihu

5. května 2016 v 20:20 | Žolanda |  Píši
Už mě nebaví chodit po knihkupectví a vždy si přečíst pár stran zjistit, že kniha je na houby a jít k další knize. Jedna kniha z milionu možná i z deseti miliónů za něco stojí. Chápu, každý má jiný vkus, každému se může líbit jiná kniha, ale i tak by mohlo být víc knih, co by se mi líbily. Dlouhou dobu jsem nečetla. Skoro vůbec. Nebavilo mě to, a koho by to taky bavilo. Nenašla jsem žádnou správnou knihu, která by se mi líbila. Pak naštěstí přišel Pan P.K., který mi ukázal pár dobrých knih a na jejich základě si pak dokáži vybrat sama, co se mi libí. Vlastně jsem ani nevěděla jaký tip knih hledat, co se mi vlastně líbí, ale teď už to vím, a proto už v knihovně či v knihkupectví netrávím tolik času, protože tam rovnou nejdu vůbec. Zjistila jsem, že je mnohem lepší zkusit přečíst knihu, kterou mi někdo doporučí, někdo kdo mě zná. I tak se mi ale nelíbí vše, co mi někdo doporučí, zkrátka máme až moc odlišný vkus.

Když teď o tom mluvím, vzpomněla jsem si na babičku, když jsem byla o pár let mladší, dala mi knížku. Pochopila jsem, že mi dvě si nikdy blízké nebudeme a že nikdy nepochopí, jaká jsem. Proč mě tento dárek tak zklamal pochopíte hned.. podle názvu. Knížka se totiž jmenuje "Můj milý deníčku, moje džíny jsou fakt děsný". Za prvé.. ano mám deník, ale začínat trapnými slovy "Můj milý deníčku" tak to fakt nikdy.. je to divný, nechutný, americký, praštěný. A za druhé ty džíny.. to si fakt babička myslí, že mě zajímá, co mám na sobě. Ano vím, jí to zajímá, ale mně je to úplně fuk. Kdyby mi to mamka dovolila, kdyby tato společnost nebyla tak debilní, klidně půjdu do školy v teplácích a v létě v plavkách. Na jednu stranu mě zklamala, na stranu druhou už teď vím, že je zbytečné se jí pokusit vysvětlit.. namáhat se vysvětlovat to jaká jsem, protože to stejně nepochopí. Tuto knížku mám pořád doma, v knihovně a když jdu okolo vždy musím myslet na to jaká jsem a že se musím smířit s tím, že ně někteří nikdy nepochopí a že si budou myslet, že nejsem normální.. ale to, že do této skupiny patří i moji blízcí, to mě asi nikdy nepřestane mrzet.. blízcí, kterým jsem schopná se otevřít a ukázat jim své já, mě stejně nechápou a to je smutné, ale co s tím.. nic.. jen beznaděj mi jde na mysl, když pohlédnu na tuto knihu.

Tak jo.. zpět k tématu tohoto článku.. jo napíšu knihu.. nechci slibovat kdy, protože sliby dávám jen tehdy, když vím, že jsem schopna je splnit a to v tomto případě fakt nevím. Chci napsat něco, co budu schopná číst stále dokola a pořád m to bude bavit.. znám pár takových knih, ale je jich skutečně málo.

Když teď zase na chvilku odbočím vzpomněla jsem si na jednu větu.. četla jsem jí na facebooku.. možná to znáte.. skupina Víte, že?.. Víte, že oblíbený film vidíte průměrně 20x za život?.. musím se přiznat, že takovouto knihu jsem ještě nenašla.. ano řeknete, že tato věta se týká filmů, ale i tak jsem knihu, kterou bych si klidně přečetla 20x nenašla.. některé knihy jsem přečetla jednou a pak některé jejich části četla pořád dokola.. možná i víckrát než je 20x, ale některé části jsem četla jen jednou, takže se to asi nedá brát tak, že jsem tu knihu přečetla 20x.. když něco přečtu padesátkrát a něco jednou.. tak to nemohu zprůměrovat na dvacet.. to podle mě nedává smysl… bože co to řeším za blbosti? Radši zase odbočím jinam.

Chtěla bych napsat knihu k zamyšlení.. někteří si řeknou, že je to dost logické.. ale když si vzpomenu na Herryho Posra, který je úplně o ničem a k zamyšlení už tuplem ne, tak je rozhodně dobré toto zmínit.
Chtěla bych napsat knihu, která bude o něčem, ale mezi řádky bude úplně o něčem jiném. Něco jako Malý princ.. pro barbie pohádka, pro lidi, co trošku přemýšlí, kniha na kterou jen tak nezapomenou. Chci, aby byla o přírodě, ale i o společnosti, která ji ničí, aby byla o všech podobách Pravdy.. o společnosti, lásce, smrti, přírodě, naději, penězích a o všem ostatním. Chtěla bych napsat knihu, která bude mým životním dílem.. knihu, která některým změní život ukáže jim to, co nevěděli, to jací jsou. Nejlepší by bylo knihu, která by zasáhla každého, ale pochybuji, že se najde kniha, která se bude líbit bezďákovi, prezidentovi i barbíně zároveň, ale uznejte, bylo by to fajn.

Co se týče tématu jsou dvě možnosti.. buď napsat knihu jejíž "osnovou" bude příběh, co jsem napsala a který se mi velice líbil.. celý příběh jsem už tady zveřejnila.. je to článek jménem Smrt Žádného zla.. jinak řečeno by to byl ten stejný příběh akorát rozvinutý na takových tři sta, čtyři sta stran možná víc, a nebo něco úplně jiného. Rozhodně chci, aby hlavní postavou byl někdo, kdo má velmi blízko k přírodě, kdo v ní dlouho žil a ne ten kdo žije v městě a je jím sužován stejně jako já.. chci, aby byl tento příběh aspoň v rámci možností optimistický a ne, abych si tam stěžovala na vše, co mě v dnešní době štve.. to by totiž kniha neměla 400 stran, ale mnohem víc.

A teď mě ještě napadá jedna věc, co se týče ilustrací.. opět musím zmínit facebook.. jezdila jsem tam jen tak a objevila jedny úplně skvělý obrázky, ke kterým bych rovnou mohla zařít psát příběh.. zde jich pár je.. moc se mi líbí.. jednoduché ale mají toho dost, co říct.




atd.. další uvidíte až napíšu tu knihu.. pokud jí napíšu :D Určitě jo.. musím si věřit ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarmilka Jarmilka | 8. května 2016 v 20:54 | Reagovat

Ahoj Žolando, nemohla jsem si nevšimnout tvých velice procítěných poznámek o tom Panu P.K. Jistě je to zajímavý člověk a dle mého uvážení bys měla o něm napsat samostatný článek. No řekni, dá se to vůbec odmítnout? :-)

2 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 9. května 2016 v 19:53 | Reagovat

[1]: Ještě o tom trochu popřemýšlím, ale asi jste mě přemluvili.. napíšu o něm.. proč o něm nechci psát článek.. najdeš v komentářích pod článkem Já a objetí.. ale asi na tyto důvody kašlu a napíšu o něm ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama