Opuštěná...

1. května 2016 v 15:07 | Žolanda |  Moje myšlení
O včerejším dnu se rozhodně hodí napsat pár řádků. Samozřejmě se článek bude týkat čarodějnic (Nečekaný!). Kolem půl osmý jsme se vydali na místo, kde se pálí čarodějnice. Takových lidí všude kolem a i když bydlím nedaleko, tak jsem neviděla jedinou známou tvář. Tak jsme šli jinam. kde se také rozdělává pořádný plápolák.. opět nikoho jsme tam neznala, ovšem sestra si tam našla kámošky ze třídy a na mě a na tátu se vykašlala.. šla se bavit.. nemůžu jí to zazlívat.. oči jí zářili štěstím a tak jsme jí nechali, ať si užívá.
S tátou jsem šla zpět, na místo kde jsme byli předtím, protože tam bylo sice hodně lidí, ale více místa kam se mohli rozprostřít. Nechtěla jsem tátovi kazit den.. řekla jsem mu, že se o mě nemusí strachovat a má jít na jedno pivíčko.. zůstala jsem sama. Nikdy jsem si nepřipadala tak opuštěná jako v tento moment. Koukala jsem na ty desítky lidí kolem mě, jak se baví, tančí a smějí.. tolik lidí a já jsem byla sama.. opuštěná mezi lidmi. Samota zaplavila moje srdce.. hledala jsem v tom davu někoho, kdo by na tom byl stejně jako já, ale marně.
Chtělo se mi brečet.. nesnáším lidi, ale bez nich.. bez lidí s kterýma se mohu bavit.. je to ještě horší. Za tři čtvrtě hodiny měl přijít můj kamarád, ale co dělat do té doby.. bylo mi hrozně.. ze zoufalství jsem začala hrát připitomnělé hry, co mám v mobilu.. Poua a podobný kraviny.. ale stejně mi každá minuta ubíhala jako věčnost.. vteřina po vteřině se stávaly minulostí a já jsem si uvědomovala každičkou promarněnou vteřinu svého života, kterou jsem nežila na plno a kterých je více než by mělo být. Jako vždy když nemám na co jiného myslet.. začnu myslet na Alexe (pár článečků, které se ho týkají - film, kniha 1, kniha 2 a kniha 3).. teprve teď jsem si uvědomila, jak pravdivá jsou jeho slova: "Happiness is only real, when shared.". Myslela jsem, že když byl v přírodě.. na Aljašce.. svobodný, že byl konečně šťastný, ale teď si tím nejsem jistá, protože i když jsou lidé hrozní.. navzájem si ubližují, bez nich je to ještě horší. Na druhou stranu svoboda je prostě svoboda a já bych za ní dala cokoliv.
Jen pár chvil svobody, abych pochopila jaké to je, jestli je to skutečně tak úžasné, jak si myslím. Musím se přiznat, že každý den se bojím, že umřu a tím pádem nebudu mít už nikdy příležitost tento pocit zažít. Každý den žádám přírodu ("Boha"), aby mi nebrala život a já se mohla dožít toho úžasného momentu svobody jako Alex.. nic víc si nepřeji. Možná jen někoho, kdo by mé štěstí sdílel se mnou, aby mohlo být skutečně skutečné (dává to smysl, co jsem teď napsala? Snad ano..).

Mobil mě přestal bavit asi po dvaceti minutách, tak jsem ho šoupla do kapsy a šla se projít po okolí, abych nějak zabila čas. Cítila jsem se tak sama, uvědomila jsem si, že teď je mým přítelem skutečně jen příroda. Koukala jsem na netopýry, co mi létali kolem hlavy, na oblaky dýmu, které stoupaly od ohně k nebi, na hvězdy a na pár rybářů na druhém břehu řeky. Často se sama toulám přírodou, ale vždy si to zvolím dobrovolně.. řeknu.. teď chci být sama… ale tentokrát jsem tuto možnost neměla. Byla jsem sama, ať se mi to líbí nebo ne a to mě vyvedlo z míry a slzy jsem měla na krajíčku, pak mi zavolal táta, kde se toulám. Řekla jsem mu, že budu hned u něj. Sestra už se vrátila zpět od svých kamarádek, aby vyloudila z táty něco dobrýho k pití, no a já samozřejmě taky.. koupila jsem si kolu.. už jsem si nepřipadala tak sama a po chvíli přišel kamarád, na kterého jsem celou tu dobu čekala a ten mě této samoty dočista zbavil.. ulevilo se mi, že na tom zas tak špatně taky nejsem, že se vždy najde někdo, kdo mě bude mít aspoň trochu já. Nakonec to byl celkem krásný večer. Konečně jsem se měla s kým bavit. Někoho s kým jsem se mohla koukat do ohně, na nebe.. sledovat jiskry, které stoupaly do výše, které mě hypnotizují svou krásou.. měla jsem někoho, komu jsem mohla popsat, co za krásu pro mě oheň znamená. Nesmírně se mi ulevilo.. jestli toto čteš.. Děkuju.. ani nevíš, co to pro mě znamená. Takovýchto lidí je málo a ty jsi jeden z nich.

Z večera, který mi připomínal noční můru, se stal večer skvělý, i když měl tak blbý začátek. Doufám, že tento pocit zase na dlouho nezažiji a že se mi podaří ho zapomenout. Už delší dobu se cítím sama, protože mi záleží na určité osobě a ostatním to vadí, ale já se této osoby nehodlám vzdát.. jenom kvůli tomu, abych se mohla bavit s někým, kdo mě nyní klidně pomlouvá.. o takové přátelství nestojím.. to budu raději sama, nebo s tím málem, co mám teď. Vždy chci však být sama sebou, aspoň v rámci možností a ne taková, jakou mě chtějí ostatní.

Na jednu stranu mi bylo mizerně.. na stranu druhou, to pro mě je nová další zkušenost, kterou asi nikdy nezapomenu.. a každá zkušenost je dobrá, i když nám to v té chvíli tak nepřipadá. Jsem ráda za vše, co se mi stane, protože jsem pak vždy o chlup chytřejší, než jsem byla před tím a to má pro mě nevyčíslitelnou cenu. Každou zkušeností se mění moje myšlení, názory.. upravují se.. doufám, že chápete jak to myslím. A podle toho jak se mění, tak se mění i moje cesta životem, protože když jsem na rozcestí vyberu si vždy cestu, kterou považuji za správnou a kdybych některé zkušenosti neměla.. vybrala bych si jinou cestu než tu, kterou považuji za správnou teď.. je to složitý.. zkrátka protože každý má jiný zkušenosti, tak si podle toho každý vybere jinou cestu.
Samozřejmě záleží i na tom kde vyrůstáme.. či genetika či co já vím.. každopádně toto vše se podílí na tom, že jsme každý jedinečný, i když mnozí z nás snaží zapadnout mezi ostatní a tím pádem volí jinou cestu než tu, kterou by si vybrali sami, ale to už je jejich problém, že jsou tak naivní, že si myslí, že jim to prospěje, stejně to vždy skončí tak, že si uvědomí, že udělali chybu… božíčku já jsem se rozpovídala.. doufám, že vás to nenudí.. zkrátka mám chuť psát, tak píši, proto mám přece tento blog. Teď už mě ale nic moc nenapadá, a proto to raději teď utnu, abych vás už dál nenudila a nebrala vám čas čtením.. těch mých žvástů… zkrátka zase příště.. až budu mít náladu psát ;)


Nějký ten obrázek z Googlu na závěr:

Osamělost....

Nadpis.. rubrika.. text.. obrázek.. splněno.. takže už konečně pro dnešek vše ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Greenpeace Greenpeace | 6. května 2016 v 7:11 | Reagovat

Ahoj Zolando, k tvemu poslednimu clanku nejde napsat komentar, tak ho napisu sem. Tve clanky jsou opravdu odusevnele a myslim ze ne kazdy je dokaze docenit. Casto ale pises o Panu P.K. To co o nem pises je velice zajimave a rada bych se o nem dozvedela vic. Nemohla bys jeden clanek venovat jenom teto osobe? Myslim ze je dost vyjimecny na to abys mu venovala cely clanek...

2 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 6. května 2016 v 8:14 | Reagovat

[1]: Ahoj, nejdříve bych se chtěla zeptat proč to nejde.. snažila jsem se na to přijít, ale nejde mi to.. nemám třeba zkusit zveřejnit tento článek ještě jednou? A co se týče Pana P.K. "velká" diskuze o něm je pod článkem jménem Já a objetí ( http://sloni-sen.blog.cz/1605/ja-a-objeti) .. ano přemýšlím o tom, že o něm napíši článek, ale zároveň bych mu nerada ublížila či se ho nějak dotkla ;) Je to složité.. ale jestli mě do toho budete takto nadále "nutit" asi o něm napíšu ;)

3 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 6. května 2016 v 8:30 | Reagovat

[2]:Teď mi nejde vložit komentář ani pod  článek - já a objetí :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama