Arachne

23. dubna 2017 v 13:31 | Žolanda
Je to už týden, co jsem byla na několikadenním výletě, který pořádá každoročně Karlova Univerzita. Na tomto výletě se sejdou všichni lidé, kteří milují přírodu.. doslova a do písmene a jedou na "Jarní Arachne".

Dlouho jsem se trápila, protože jsem myslela, že jsem se úplně pomátla, když neznám různé značky oblečení, nejezdím každý týden do centra Prahy a nekupuji tam předražené kraviny, které mě časem omrzí. Skutečně jsem si začínala myslet, že je možná chyba ve mně, že oni jsou "normální" a já jsem cvok.

Už dlouhou dobu vím, že se chci zaměřit na přírodu, a tak jsem se rozhodla, že pojedu na Arachne. Strašně moc jsem doufala, že zde najdu někoho, kdo bude "normální" podle mě, zkrátka normální, tak jak já si to představuji. Když se výlet začal blížit, začala jsem mít strach, co když ani tady nenajdu nikoho "normálního". Nastal Den D.

Vzala jsem krosnu a jela na Hlavní nádraží, kde jsme měli mít sraz. U kas seděla v kruhu na zemi parta lidiček, okolo sebe měla poházené krosny. Přišla jsem k nim a zeptala se: "Vy jste Arachne?" Odkývali mi to a hned se začali představovat a učit mě pozdrav. Pak se posadili zpět do kruhu a já si k nim přisedla. Jeden kluk se mě zeptal, jestli jsou skutečně tak nápadní a já jsem mu odpověděla něco v tom smyslu, že v dnešní době nikdo nesedí na zemi a nemá kolem sebe hromadu těžkých krosen. V pohodě se pak všichni bavili a já už nic moc neříkala, držela jsem se trochu stranou. Přišel čas jet, každý popadl svojí krosnu a přesunuli jsme se do kupéček v rychlíku. Našli jsme si místečka a začali se usazovat, měla jsem těžkou krosnu a tak se jeden kluk nabídl, že mi jí zdvihne nahoru, aby v malém kupéčku nepřekážela. Zvednul ji a já poděkovala. Následovala dlouhá cesta, při které jsme všichni podřimovali. Přijeli jsme do Veselé nad Lužnicí, kde jsme přestupovali a jeli jednu stanici do Vlkova, odtamtud jsme šli pěšky s těžkou krosnou jako prase čtyři kilometry na základnu a přitom ještě trochu bloudili, takže jsme těch kilometrů ušli asi o něco více.

Už teď mi bylo jasné, že skutečně tito lidé jsou "normální". Nikdo se navzájem nepomlouval, když někdo potřeboval, druhý mu pomohl a stačilo jen následně poděkovat. Když jsme šli, každou chvíli někdo zastavil u stromu, ulomil pupen a snědl ho. Nikomu to zde nepřipadalo nenormální. Když bych tohle udělala já, třeba venku na tělocviku utrhla sedmikrásku a snědla ji, hned by na mě všichni koukali, jako že jsem se totálně pomátla, ale vždyť na tom není nic divného. Je to dobré a člověk si doplní zadarmo vitamíny po zimě. Když jsme poté dorazili na základnu, vešli jsme dovnitř a šli si vybrat, kde kdo bude spát. Nikdo se s nikým nedomlouval.. Jé ty si moje nej kámoška, musíme rozhodně ležet spolu.. Ne..každý si lehl kam chtěl.. myslela jsem, že se prostě každý usídlí v jedné posteli, ale ne.. hned několik lidí se usídlilo na zemi a já hned této možnosti využila, protože kdybych spala v posteli, tak by mě jistě další den děsně bolela záda, protože jsem už tři roky zvyklá spát na zemi. Nikdo z nich neříkal.. fuj tady je pavučina.. naopak. začali prohlížet každý roh, vzali zkumavku pavouka zavřeli na chvíli do zkumavky a podle knížky ho začali určovat a poté ho zase pustili na svobodu. Nemohla jsem tomu uvěřit, že by skutečně "normální" lidé.

Nastal večer a my jsem hráli různé společenské hry, při kterých jsme se učili navzájem svoje jména. Byla to strašná zábava, nikdy jsem se tak dobře nebavila. S jinými lidmi se taky skvěle bavím, ale stále musím trošku dávat pozor, abych neřekla něco špatně, aby mě potom nepomlouvali atd., protože už mě skutečně nebaví být středem pomluv. Zde.. zde jsem se skutečně bavila, bez zábran.. mohla jsem si dělat vše, co jsem chtěla, protože nikdo z nich nebyl tak ubohej, aby mě následně pomlouval, každý zde tvořil samostatnou jednotku, která ručí sama za sebe a když udělá něco blbě, tak zkrátka za to zaplatí a je to.. zkrátka se každý choval zodpovědně podle svého nejlepšího mínění, aby neublížil sám sobě ani ostatní a aby ostatním svým chováním nějakým způsobem neubližoval. Byla to úžasná zábava, když někomu ulítlo sprosté slovo, nikdo to neřešil. Byla jsem tak strašně šťastná, cítila jsem se tam nádherně.. svobodně. Pak jsme si sedli do kroužku, aby každý viděl na všechny, jedna osůbka začala hrát na ukulele a druhá na kytaru a zpívalo se. Všem bylo nádherně, všichni byli šťastní, a i když jsem je znala pár hodin, cítila jsem se tam v bezpečí a sama sebou. Všichni zpívali a já se rozhlížela kolem sebe, prohlížela si nové tváře a poté mi začaly slzet oči, až jsem je měla celé skleněné.. ano jsem emocionální, chtělo se mi brečet štěstím, protože jen skutečně málokdy se cítím tak moc fajn a poslední dobou mi bylo skutečně zle z toho, co se kolem mě děje.. přijela jsem na toto místo a najednou jsem cítila jak všechno zlé, co mě trápilo, ze mě spadlo. Začínala jsem si myslet, že jsem snad jediná "normální" a pak přijedu sem, kde jsou všichni stejně "normální" jako já. Neuvěřitelná úleva. Člověk už si nepřipadal tak sám.

Kdo chtěl jít poté spát šel.. kdo nechtěl mohl zpívat dál. Byla jsem ze všech těch zážitků dost unavená, a tak jsem si šla lehnout.. na zem.. do tátova spacáku, který hezky voní a je v něm teploučko. Jako vždy na novém místě jsem nemohla dlouho usnout. Hlavou se mi honila spousta nových věcí, ale nakonec jsem usnula. Ráno jsme se vzbudili s písničkou na ukulele. Tomu se říká krásný budíček. Rozcvička. Snídaně. A vzhůru na výlet. Měl to být výlet na celý den, a tak jsem myslela, že ujdeme několik desítek kilometrů, ale nakonec jsme jich ušli jen několik, protože jsme se zastavovali u každé kaluže a lovili z ní žáby hmyz, řasy.. zkrátka všechno živé a následně jsme to ukazovali těm starším "specialistům", který nám říkali názvy všeho, co jsme našli i latinsky a k tomu ještě nějaké zajímavosti. Připadala jsem si najednou strašně hloupá. Na základce ty blbečci nerozeznají jehličnatý strom od listnáče, jeden kluk snědl málem jedovatý tis, protože mu to řekl učitel.. samozřejmě ze srandy.. ale on si myslel, že to má vážně sníst a pak přijedu sem a oni se tu baví latinsky. Bylo mi najednou fakt děsně.. přišlo mi, že najednou mezi ty fajn lidi vůbec nezapadám. Časem jsem se ale začala s nimi více bavit.. s holkami.. a zjistila jsem, že hlavně kluci se hodně zaměřují na jednu konkrétní věc.. jeden byl přes mechy, druhý přes houby, třetí přes obojživelníky atd. a každý uměl v tom svém oboru latinské názvy. Holky se však nezaměřovali jen na jednu věc, ale celkově na celou přírodu, a proto latinské názvy skoro vůbec neuměli.. zkrátka uměli tak nějak všeobecně od všeho trochu, takže jsem mezi ně zapadla mnohem lépe než mezi kluky.


Tímto zastavovacím tempem, jsme ušli skutečně málo, někteří ještě do toho fotili. Já si bohužel zrcadlovku nebrala, protože jsem nevěděla jaké to tam bude a nechtěla jsem, aby se mi s ní něco stalo, protož byla skutečně drahá.. aspoň tedy na naše poměry.. příště si jí ale rozhodně vezmu, takže vám nějaké fotečky ukážu.

Bylo zde tolik života, taková rozmanitost druhů, když jsem se poté vrátila do Prahy a podívala se kolem sebe.. viděla jsem jen pár stromů, trávu, občas nějakou sedmikrásku a pampelišku, možná žížalu či mouchu a toť vše. Připadala jsem si najednou, jak v betonové kleci. Dříve ta klec měla tloušťku jeden metr, ale teď se na mě celá sesypala a já trčela několik metrů pod jejími ruinami. Připadal jsem si, jako bych se z ráje najednou propadla do pekla.

To nebylo ještě vše.. šla jsem do školy a tam koukala na mé drahé spolužáky, jak se pomlouvají, baví se o počasí a o hadrech.. bylo mi z nich ještě víc zle než obvykle. Jakoby toho nebylo ještě málo začala hodina, učitel začal mluvit a já začala usínat, zjistila jsem na výletě, jak má vypadat správně přednáška.. a tohle.. všechno špatně kámo, takhle se to nedělá.. měli jsme tam přednášku, která trvala několik hodin a ani vteřinu jsem se nenudila, byla prokládána vtipy, zároveň se člověk spoustu věcí dozvěděl, byl tak najednou zapálen do probírané problematiky, že by ji nejraději chtěl studovat a zkoumat do konce života, zároveň se každou chvíli někdo ptal, protože se nebál a proč se nebál, protože věděl, že i kdyby se zeptal na debilní otázku.. kolik je jedna plus jedna?.. dostane s klidem odpověď a nikdo se mu nevysměje a nebude ho ještě dalších půl roku, kvůli tomu pomlouvat. Zde ve škole.. totální nuda, nikdo vůbec netušil, o čem mluví, ale zároveň nikoho ani na vteřinu nenapadlo zastavit ho a zeptat se, jestli by to nemohl vysvětlit nějak lépe. Chtělo se mi z toho zvracet. Takhle jsem trpěla celý den. Každá minuta trvala několik hodin a následně jsem se zoufale dopotácela domů, celá zhnusená. Naštěstí tento příšerný den se jmenoval úterý. Pak nastala středa.. ve škole nuda, ale najednou mi napsal na fb kluk, který na výletě hrál na kytaru a zeptal se mě, jestli jdu dnes na biologický kroužek, tak jsem mu řekla, že ano a bavila se s ním pak dál, ještě několik hodin a tím zahnala nudu ve škole.

Biologický kroužek.. super.. úžasná přednáška, která se postupně přeměnila v diskuzi a následně ještě "kytarista" asi hodinu mluvil o svém bývalém učiteli, který byl prostě totálně mimo.. myslím, že každý někoho takového zná.. prostě cvok a mys jsme se u toho mohli po smíchy.. na závěr nám ještě začal ukazovat aplikace, které má v mobilu.. jedna se jmenovala Miloš Zeman.. Babiš ("Sorry jako").. no a také super aplikace Jolanda.. ano.. už mám tyto skvělé aplikace v mobilu, prostě jsou výborný.

Zkrátka poslední dobou stále lítám mezi peklem a rájem. V ráji nemohu zůstat na stálo.. jsem vždy vyhozena a v pekle nehodlám zůstat, takže kdykoliv to jde, tak ho opouštím. To je můj nynější život, ze kterého se snažím vypsat.

V mém podání může tento výlet vypadat jako výlet do ráje, ale není tomu tak.. tedy aspoň ne pro ty, které znám.. je to dost tvrdé.. jídlo pro mě nebylo úplně nejlepší, někomu by mohla vadit malá hygiena.. nikdo se zde několik dní nemyl, záchod = kadibudka, všichni věčně od bahna atd. Také jsme předposlední den měli dlouhý výlet, kdy jsm se nezastavovali tak často a ušli jsme pár desítek kilometrů.. takže to rozhodně není pro nějaké barbie.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanyuu Hanyuu | Web | 23. dubna 2017 v 15:26 | Reagovat

Je určitě fajn, že sis to užila. Na druhou stranu se z toho článku nemůžu zbavit dojmu, že nám tu tvrdíš: "Všichni kolem mě jsou blbý, trapný, nemám je ráda. To já, já ujdu v kuse několik kilometrů, šťourám se v blátě a nevadí mi spát na zemi. Všichni jsou fajnovky jenom já ne."

Chápu, žít "v jiným světě" než spolužáci/kolegové je těžký. Ale není to nepřekonatelný. Jen by ses musela zbavit předsudků a s těma lidma nějak vyjít. Však ti nikdo neříká, že musíš být se všemi kamarádka. Ale když budeš ve všech kolektivech, které si nevybereš, fungovat s pocitem: "jsem lepší než vy", budeš mít vždycky pocit, že tě nemá nikdo rád. Taky aby to tak nebylo... Však na jakým principu fungovala ta skupinka lidí na výletě, že spolu všichni tak hezky vyšli? Asi na tom, že tam nikdo nejel s pocitem, že je lepší než ti ostatní.

2 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 19:06 | Reagovat

[1]: Když na to koukám takhle zpětně.. máš pravdu tenhle článek rozhodně vyzněl, tak jak říkáš.
Je pravda, že ve třídě mám hodně lidí, které já bych označila slovem "barbie"... rozhodně jim to ale nemám za zlé, prostě jsou takoví.. na druhou stranu ale musím přiznat, že od malička mám tendenci lidi předělávat.. je to už nějakou dobu co jsem zjistila, že lidi zkrátka nikdy nepředělám a tak se od nich raději držím dál.. tedy aspoň od těchto "barbie".. každopádně když něco potřebují, tak jim pomohu.. nejsem svině.. přijde mi však ale, že to není vzájemné, protože i když je nepomlouvám, pomáhám jim, když si někdo řekne.. tak jsem stejně za špatnou já. Je pravda, že ve třídě je pár lidiček, kteří jsou "při smyslech".. nebo aspoň trochu "při smyslech".. když jsem ale psala tenhle článek měla jsem "depku" z návratu, a proto jsem si připadala, že děsný jsou úplně všichni pod sluncem.. jinak řečeno, kdybych psala článek teď vypadal by asi jinak.. já ale články nepředělávám a ni nemažu.. protože to by úplně pokazilo vše, co pro mě blog představuje ;)
PS.: Rozhodně si nepřipadám ve třídě jako, že jsem ta lepší.. protože moje známky jsou dost mizerný ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama