Tři dvory

24. srpna 2017 v 18:33 | Žolanda |  Cestuji
Je to už nějaký ten pátek, co jsem byla s rodinou tak trochu trampovat, jen na jednu noc, protože poté nám dojdou zásoby jídla :D a musí jet zpět. Tentokrát jsme chtěli přespávat u jednoho z labských ramen, kde by si táta zachytal ryby. Přijeli jsme na místo, načež nám bylo řečeno, že toto rameno je soukromé respektive ne přímo labské rameno, to patří státu, ale pozemek kolem něj. Soukromé vlastnictví v dnešní době už skutečně přesahuje všechny meze, s tímto jsme skutečně nepočítali. Zeptali jsme se tedy místních, kam bychom mohli jet a ty nás poslali do blízké vesničky Tři dvory, kde je několik rybníčků. Na místě jsme nevěděli, kde se přesně rybníky nachází, a tak jsme jednoduše zkusili zatočit do leva. Narazili jsme na opuštěné rozpadající se koupaliště, kde byla docela dost čistá voda, protože to byla již velmi stará pískovna. Pár lidí se zde koupalo a několik rybářů zde chytalo ryby. Koupaliště krásné, ale na nás trochu moc lidí, když jsme chtěli stanovat, což myslím není tak úplně povolený, kromě pitomých kempů, kde je randál a děsně lidí. Podle GPS měla být o kousek dál ještě jedna vodní plocha a tak jsme se vydali tam.


Pole.. občas nějaký rybník kolem, kterého rostly stromy.




Labe:


Večer naprosto úchvatný západ slunce.. člověk je najednou tak šťastný, svobodný, naplněný.. nic mu nechybí.


Nádherný rybník obklopený ze všech stran stromovím, nikde nikdo.. ticho jen ptáci a občas šplouchnutí ryby. O kousíček dál poté krásná louka se spoustou rozmanitých broučků. A poté asi o tři sta metrů dál Labe, které se tak šouralo, že jsme ani nevěděli, jakým směrem teče, vlévala se zde do něj říčka Klejnárka, na jejímž břehu chytal rybář.. krásný klid. Táta vzal prut, nafoukli jsme člun a jeli jsme si vše prohlédnout. O kousek dál od rybáře byla v lesíku blízko vody zapikolovaná malá chata, od níž vedla pěšinka až k malému molu, které bylo obrostlé mechem. Občas proletěl nad námi nějaký pták, do vody skočila žabka.. občas ve vodě nějaký ten starý padlý strom a uprostřed tohoto krásného ticha mi se sestrou jsme na sebe řvaly a snažily se udržet člun ve správném kurzu v celkem dost velkém proudu říčky. Asi po pěti stech metrech jsme se na to vykašlaly a nechali jsme se unášet proudem zpět na Labe. Za celou dobu jsme nechytili ani rybičku. K večeru jsme se pak přemístili k rybníku, kde se objevilo pár rybářů. Udělali jsme si ohýnek, u kterého jsem pak v noci spala, táta spal ve člunu a máma se sestrou si postavili stan.


Uhodnete na jaký objektiv jsem fotila.. fotky mají krásný narůžovělý nádech a vše je výraznější.


Vše vypadá nádherně viďte? Zde na rybníku jsme i nějakou tu rybku chytli.. voda nebyla zas tak špinavá, ale i tak jsme chodili do té čistší, co byla na koupališti. Zatím to vypadá nádherně, mělo to však jeden dost velký háček. Hluk. V blízké vesnici se večer začal konat nějaký koncert.. hudba byla ale příšerná, jen monotónní dunění decibelů. Tuc, tuc, tuc. Skutečně monotónní.. prostě furt to stejné. Vše se rozléhalo po vodní hladině. Rozhodli jsme se, že půjdeme spát o půlnoci, že to pak jistě skončí. NE. Tak jo třeba to bude do jedné do rána. NE. Tak do dvou. NE. Vyčerpaní jsme usnuli. Asi kolem páté, ráno nás probudilo lehoulinké poprchávání a zvuky ptáků. Zaposloucháme se a opět slyšíme monotónní tuc tuc. Ještě když jsme poté kolem poledne odjížděli, stále jsme tento kravál slyšeli.. sice nebyl už tolik slyšet jako v noci, kdy je zkrátka vše víc slyšet, nyní se zvuk míchal trochu ještě s jinými, ale i tak. Jak může někdo tohle vydržet poslouchat celou noc. Maminka říkala, že prý zrušili hlukové normy.. nevěřila jsem jí to.. teď už jí to věřím. My jsme byli ještě od zvuku daleko, ale co ti, co bydlí kolem? Nezávidím. Když to teď tak po sobě čtu, možná to nyní zní zase naopak jako totální horor. Nejdříve idylka a teď zase toto. Správně není ani jedno. Užila jsem si to. Bylo tam krásně. Jen jsem zkrátka měla co dospávat další noc. Možná jsme měli zkrátka jen trochu smůlu, myslím, že skutečně stojí za to na toto místo jet, je zde krásně.


Člověk není jediný, kdo se potřebuje rozmnožit ;)


Hrozně se mi líbí na téhle fotce ten kontrast.. všude zelená a pak najednou něco fascinujícího :D Musím se pochválit ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 24. srpna 2017 v 22:53 | Reagovat

Prozraď mi ten objektiv! Ty barvy jsou vážně skvostné. Poslední fotka je top!

2 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 8:28 | Reagovat

[1]: Tak jo prozradím.. doma jsem našla starý foťák ještě na film.. sundala z něho objektiv a přiložila ho k tělu mé zrcadlovky a vznikly z toho tyhle nádherné fotky.. je to objektiv  helios-44m.. je fakt supe.. přímo v něm se dá nastavit clona.. a lze ho nastavit tak, že do něj jde skutečně hodně světla.. takže se dá fotit, i když není super počasí.. je fakt mnohem lepší než objektiv, který jsem kupovala k zrcadlovce.. jediná nevýhoda pochopitelně je ostření, ale když má člověk trpělivost, tak se časem naučí ostřit celkem rychle a ani se mu tolik neklepou ruce :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama